knoflikNahoru
zelená yellow steel white pink

Mám život rád

tlačítko obsahu
tlačítko minus
tlačítko plus
tlačítko obsahu
tlačítko minus
tlačítko plus
Mám život rád

Meditační sbírka fototextů

strana 1

...kamarádům

lukyaevička

strana 2

Obsah

Přední grafika

Věnování

Obsah

Veronika

Péťa

Lukáš

Aneta

Helenka

Lukáš

Gábina

Verča

Ilonka

Luboš

Lidka

Irena

Irena

Irena

Irena

Irena

Irena

Lidka

Lukáš

Verča

Líbí se ti kniha?

Zadní grafika

strana 3

Veronika

bagr

Stroji nevysvětlíš, že chytit Slunce do dlaní, je úkol zcela nemožný.
Jen smutně frknou a jedou dál. „Ve světě šablon není radosti.“
„A co zkusit hru na schovávanou?“
„První piká sněhová vločka.“

strana 4

Péťa

listy

A pak že listy neumějí plakat.
Roní zvětšovací sklíčka, která hladce klouzají po hebké zelené pleti.
Žíly jim to netrhá a k nádechu se znovu připravují.

strana 5

Lukáš

štěstí

Co dokáže kvintet lidí?
Jeden fotí, čtyři stříhají, kreslí a spojují.
V radosti si hrají. Jako malé děti.
Žádná hanba, zloba, nenávist.
Jak málo stačí ke štěstí.

strana 6

Aneta

kachny

Houpají se na hladině,
koukaj, sedí, pípaj líně.
Sem tam se tu rychle mihne,
malinkaté svižné kachně.
Vyskočí si na oblázek,
zapózuje pro obrázek.
Pojď už dolů, křičí máma,
zůstaň v kruhu, pěkně s náma.
U člověka nikdy nevíš,
moc se s nimi nedomluvíš.
Úsměv, balast na své masce
nosí každý lidský zrádce.
Flintu na tě vytáhne,
na pekáč tě odpráskne.

strana 7

Helenka

fenka

Kdysi ze mě jen tak mezi řečí vypadlo, že jsem nikdy neměl psa.
Kolega mi na to řekl: „To je škoda. Poznal bys, že pes tě narozdíl od člověka nikdy nezradí.“
„A navíc, Lukáši, když si pořídíš psa, tak tě zahrne takovým množstvím lásky, že si to nedovedeš ani ve snu představit.“
Od té doby chápu, proč si lidé pořizují pejsky.

strana 8

Lukáš

hračky

Mají hračky duši?
Málo kdo z nás tuší.
Po pár lahvích dobrých vín.
Každý poví: „Já to vím!“

strana 9

Gábina

voda

Teče voda teče,
rusalka si píská.
V čilém rytmu proudění
překážka nic nemění
hravou stránkou života
čistotu si získá.

strana 10

Verča

oranžový kopec

Jednoho dne jsem se rozhodl, že už nechci dál hnít v temné žumpě a zdolám svůj oranžový kopec.
Vyšel jsem z pasivní červené krajiny a těšil se na tvořivý svět plný energie.
Představoval jsem si, jak krásně se mi půjde, vždyť z dálky vypadal zcela nevinně.
Na úpatí jsem byl hrdinou.
V třetině jsem začal v dobrém vzpomínat na temnotu, ze které jsem přišel.
V polovině jsem proklínal sebe, svůj život, svou rodinu, přátele a celý svět.
V druhé třetině jsem si sliboval, že už takové věci víckrát dělat nebudu.
Ve třech čtvrtinách mi došly síly a v posledním úseku jsem málem zemřel.
Na vrcholu jsem vůbec netušil, co se vlastně děje. Zůstal jsem sám a jen jsem si uvědomoval, že pro tentokrát stoupání skončilo.
Na kopci nebylo zhola nic. Jen kamení, vítr. V mlžné dálce jsem zahlédl žluté pohoří. Nebyl důvod se tu zdržovat.
Až cestou dolů jsem si všiml, že celou dobu nade mnou stálo slunce.
A rázem bylo jasné, že není kam se vrátit.

strana 11

Ilonka

pes a kůň

Když naposledy umírali, slíbili si velkou lásku.
Kdo mohl čekat, že jeden v koně a druhý ve psa se příští život promění.
Však tíhnutí duše fyzická schránka jen tak neohrozí.
Další setkání je stejně krásné a všechno skvěle vychází.

strana 12

Luboš

tisíce polibků

Dnes večer jsem vyšel do ulic a v zápětí dostal tisíce polibků.
Otec Vesmír a matka Země trpělivě zahrnují Láskou své marnotratné děti.
Místo ran a výčitek nás hladí a objímají.
Svou bezednou studnicí nápadů a tvoření nám jdou příkladem.
Neplánují nám budoucnout a uznávají naší svobodnou volbu.
Nic od nás nežádají, jen dávají.
Milují nás takové, jací jsme.
Dobře vědí, že jim jednou oplatíme stejnou mincí a budeme je hýčkat, jako oni nás po tisíce let.
Láska, která překračuje čas.
Jsou to přeci jen zkušení rodiče.

strana 13

Lidka

tisíce polibků

Sedl si malíř k plátnu a začal rozjímat nad dílem, které vytvoří.
Však obrazy se v hlavě nerodily.
„Inspirace, můra jedna, zase spí.“
Touha bruslit štětcem po plátně ale přetrvává.
I nevzdal to a šmátraje rukou ve džberu s tubami barev, jedna mu uvízla mezi prsty.
„A heleďme se, barva srdeční.
Tak ukaž, co v tobě vězí a v jaké dílko by ses ráda proměnila.“
Svíraje štětec a s hlavou prázdnou, prvními tahy plátno napustil.
Hlava čistá a přeci zvědavá, co ruka sama vymyslí.
Tu počalo se rodit poupě,
z něj květ vyrostl
a bílým chmýřím zapadal.
Spatřivše to křivka květu,
zatajila dech a sama zamrzla.
Jak proutí z ledového poháru teď trčí.
Tak zrodila se malba čistá a autor řka:
„Jsem spokojen, jen vůni svěží tobě propůjčím a můžeš jít“,
ji do světa propustil,
by radost též užitek z ní ostatní měli.

strana 14

Irena

stromová víla

Zjara jsem potkal stromovou vílu.
Jako omámený jsem ustrnul nad krásou jejího díla.
Tolik lásky na jednom jediném místě.
A ona mi špitla do ucha: „Zůstaň.“

strana 15

Irena

temnota

Jen pro ten okamžik chtěl bych vyslovit:
„Buď tolik krásný, kam vlastně jdem?“
Vždyť i temná barva umí krásnou být,
když oděna jest do hábitu světla.

strana 16

Irena

klouzek

Klouzek klouže v klouzkovišti,
nemyslí na věci příští.
Slimák slízl slizkou slinu,
klouzků nožky na svačinu.

strana 17

Irena

jabloň

Hra světla, barev, temnoty.
Moc majitele, um fotografa nebo dílo matky Přírody?
Hezká náhoda pro potěchu oka.
Náhody neexistují.

strana 18

Irena

oheň a voda

Z žádné učebnice nevyčtete,
že nebe může hořet.
Pouze plno povídání o tom,
že oheň a voda se nesnáší.

strana 19

Irena

les

Tyčíc se ve svahu, přec hrdě stojí,
slunci vstříc mávají, až padá chvojí,
píseň o vzpomínkách tiše si pějí,
někdo jí naslouchá, jiní se bojí.

strana 20

Lidka

stromy

Jak se stane, že stromům naroste peří?
Jak andělíčci tady stojí a my, jim tváří v tvář, jsme opět malí.
Chtěly by vzlétnout, ale kořeny je pevně drží.
Snad proto nám trošičku, však tichounce závidějí.

strana 21

luky

kousek těla

Odkrojíš-li kousek těla, které obýváš, neplakej.
Pozoruj a uč se.
Samoopravovací vozítko ví, co dělat.
Nepřemýšlí, nekomentuje, nevymlouvá se.
Jen v lásce koná.
Lepšího učitele ve světě forem nenajdeš.
A to je velmi dobrý důvod hýčkat ho,
jako by bylo tvé vlastní.

strana 22

Verča

kytičky

Když Vesna jaro probudí,
už na kutě se nechodí.
Z děr skřítci, víly prchají
a do práce se vrhají.
Tudy voda proudit bude,
tady život tryská všude,
jedno malé pohlazení,
pro dévičky probuzení,
stromy, keře, kytičky,
tvoří první lístečky.
Zanedlouho včelkám nutně,
kvítka budou dělat chutě,
začne nový cyklus roku,
vzduch a země spojí ruku,
vodní živly do průtoku,
dávají vše bez úroku.
Ohniváci mrknou suše,
není zájem pálit kůže,
vypadá to jednoduše,
budí-li se Matky duše.

Nenechte se mýlit milí,
nedělá to každou chvíli,
různý kvítek svůj čas má,
radost jiným rozdává.

strana 23

Líbí se ti nápad?

nekonečný hrneček

Pošli fotku

aby mohly vzniknout další stránky

Zapoj se svou fotkou. Na tématu nezáleží. Text doplníme spontánně ... pokud se nechceš realizovat sám/sama. Fotografii nejlépe v min. rozlišení 500×? Pix posílej na luky@peramost.cz.
Jako název fota uveď přezdívku (nick) nebo jméno.

Přidáním fotografie se vzdáváš autorských práv v rámci tohoto webu.
Sbírka je veřejná, k radosti a zamyšlení.

Enjoy

lukyaevička
face instáč pinterest youtube
exclusiveTree

Sbírka z dílny a ateliéru v kamenné chaloupce

Fuck off duality, 2012

face instáč pinterest youtube