knoflikNahoru peramost.cz
tlačítko návratu

Obraz (pro) Silviu

klíč „Zatímco si píšu do nicoty jsoucna,
spřadena z pavučin myšlenek - jsem.“

<( předchozí ) … ( další obraz )>

malba Silvia

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení

noční foto

Intuitivní malba na míru

bez plastiky

v noci svítící (fotoluminiscen­ční), lakovaná

akryl na plátně 50×50 cm

rok tvorby 2022


Esence malby

„Zatímco si píšu do nicoty jsoucna,
spřadena z pavučin myšlenek - jsem.“


Vstupní výklad díla

Super asociativní malba, plná dynamiky a možností.

Aby bylo na první pohled vidět alespoň něco, protáhl jsem fotku černobílým filtrem.

Bohyně Kálí, příčina zrození a zániku vesmíru, si užívá plody své práce, obklopena nespočtem zvířat a bytostí, které ji věnují veškerou pozornost, neboť ona má moc nad časem, životem i smrtí. Zvířata a bytosti jsem v náčrtku nevypichoval. To by bylo na habilitační práci.

Strom je zároveň jejími křídly, ale také symbolizuje růst od tuposti přes dynamiku do lehkosti. Koruna je plná sladkých plodů, ale visí příliš vysoko pro ty, co se bojí života a jeho objektů.

Po letech bych tu rád připomněl motlitbu Fráni Drtikola, která obraz dokonale vystihuje:

„Všechny světy, všechny bytosti, všechny věci jezte s námi,
ať toto přání letí v dáli a přinese všem požehnání.“

V esenci malby je zdánlivý protimluv ... píšu do nicoty jsoucna. Jak se může psát do nicoty něčeho? Na rozlousknutí tého hádanky potřebujete hodně vajec na stříbrném podnose. Víc nemá smysl říkat.

Jenom pro zajímavost. První vrstva obrazu, která na konečném díle prakticky není vidět, obsahovala hromadu vzkazů kdoví odkud a kdoví v jakém písmu. Jakoby si celé stvoření usmyslelo, že tohle plánto je prostě Silviin památníček, do kterého je potřeba zvěčnit se/pozdravit.
A za druhé, už dlouho se mi nestalo, že by zůstaly kraje rámu bílé. Je to nááádhera. A vy si dosaďte, o kom nebo o čem mluvím.



Je dobré mít na paměti, že obrazy z mých rukou jsou asociativní.
Proto je vstupní výklad (narozdíl od klíče/esence) pouze orientační a umožňuje první krok na cestě do „zapomenutých“ částí mysli majitele...

Protože je tvořený intuitivně (zjednodušeně řečeno bez znalosti sebe a budoucího majitele), ale cíleně, asociativní spouštěče jsou přesné v tvarech a barvách na míru uživateli.

Mysl adresáta většinou přistupuje k dílu jako k puzzle a snaží se identifikovat jednotlivé dílky. Tj. rozpoznat konkrétní objekty.

A protože identifikace může vzniknout pouze na základě vlastních zkušeností (zážitků a představ), pak automaticky vyplavuje osobnostní vzorce. Komunikuješ sám/sama se sebou.

Protože nejsi pod tlakem, emoční vzorce se ukazují včetně souvislostí kdy a jak vznikly. A to je klíčový okamžik, kdy je možné buď příčinu přijmout jako zkušenost, kterou už není třeba vláčet dále nebo si jasně vydefinovat, jaký vzorec chování v životě ukončit.

Časem se z interakce mezi tebou a tvým obrazem objeví pouto řekněme hlubinné psychologie. Možnosti, kam se ve své mysli dostat jsou nad teoretické chápání. Důležitá je však podstata před všemi výjevy, která se ukáže prostě někdy.

Na závěr nastane rozplynutí představy obrazu a dojde ke spontánnímu uvědomění, že já a obraz jedno jsme.

Mysl je tichá a zavládne pohoda, které se říká osvícení. To pochopitelně není trvalý stav, protože osvícená je mysl a přirozeností mysli je pohyb/žvatlání, takže dříve či později vtáhne naši pozornost zpět do jevového světa. Ale počínaje zkušeností tiché/osvícené mysli, obraz se stane asociativním připomínačem, který ti pomůže utišit mysl, jen co se před svým obrazem na chvilku zastavíš.

Vstup i ty do svého zrcadla