knoflikNahoru peramost.cz
tlačítko návratu

Obraz (pro) Davču

klíč „Krotitel“

<( předchozí ) … ( další obraz )>

malba Davida

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení

noční foto

Intuitivní malba na míru

bez plastiky

v noci svítící (fotoluminiscen­ční), lakovaná

akryl na plátně 50×50 cm

rok tvorby 2020


Esence malby

„Krotitel“


Vstupní výklad díla

„Tento svět není důležitý a kdo to pozná, získá svobodu.“
(Albert Camus)

Pomotaný obraz o honbě za chymérou svobody/pohody.

Vlastně tu máme 3 obrazy naplácané na sobě jako karty, kde vrchní překrývá ty pod ní.

První obraz, který je na hotovém díle prakticky neviditelný, je informace o subjektivní mysli před inkarnací. Je to červánkové nebe s jemnými mlhovinami. Když to přeložím co nejjednodušeji, máme tady bytost s pestrou minulostí a velmi blízko k já-myšlence a poznání, jak věci jsou.
Zajímavost: Během tvorby jsem měl pár návštěv a všechni se nad prvním obrazem (podkladem konečného díla) rozplývali jak je miloučký a heboučký.

Druhé dějství je pyramida s koněm, který se vzpírá. To znamená, že život v tomto těle, časoprostoru a s touto myslí je psychicky náročný. Naštěstí je tu ochrana (pyramida) pro překonávání připravených pastí/učebních úkolů (fahrplanu).

A konečně můžeme přistoupit k povrchu.

Tato malba přísně přiřazuje konkrétní objekty šuplíkům mysli.

síť
šuplíky

Pojem šuplíků je samostatná kapitola, kterou jsem vylíčil před pár lety na univerzálním autoterapeutickém obrazu Zrcadlo Osobnosti.

hodiny
přesýpací hodiny

Obraz je rozdělen na dvě hlavní části.
Levá - materiální, logický svět a pravá - duchovní, spontánní svět.
Středem prochází přesýpací hodiny.

pyramida
pyramida

Spodní část hodin je umístěna v sektoru hmotných tužeb, má tvar pyramidy a je plná lidiček, kteří se snaží dosáhnout vrcholu. Je jedno, zda jde o peníze, kariéru nebo nějakou kočku/kocoura v posteli. Snaživci překonávají protiproud. V levé části lezou podvodníci, pro které jsou připravené speciální protiproudy. V pravé části se překonávají věřící (svým schopnostem, dřině, štěstěně, bohu, ...). Málo jich dosahuje vrcholu a když ho dosáhnou, čeká je jen nepohodlný výhled v neustávajícím protiproudu na ostatní snaživce. Když lezci cestou spadnou, začnou se topit. Padlí podvodníci padají do větších vln.

hlava
hlava s přetočeným obličejem

Vrchní část hodin je tvořena obličejem na hlavě, který je vyděšený ze světa a až nepřirozeně se vytáčí z hlavy mířící do devátého sektoru (vpravo nahoře), který je univerzálním mužským principem - tj. tichým a míruplným klidem ve tvaru/těle.

strach a komunikace
strach a komunikace

Obličej leží v objetí smrti. To paralizuje schopnost komunikace. Pusinka je součástí pátého sektoru (komunikace) a směrem doprava k šestému, který náleží harmonii. Takže předpoklady jsou, jen se nechce.

Ne náhodou má smrtka koňskou hlavu (lebku).

pravidla
nedokonalost pravidel

Materiální svět je tvořený z pravidel (kříže). Ramena křížů jsou pro puntíčkáře nepravidelná, neurovnaná, nepřehledná, nelogická. Nejsou rovnoběžná a kolmá jako ze škatulky (=srozumitelnost). Z toho by se jeden picnul.

pokora
pokora

Když překonáme blábolení mysli o tabulkovém světě, vystoupáme výš. Tvrdá zkušenost ustoupení před svými dogmaty vede člověka k pokoře a pokora k zažehnutí plamene poznání v tomto těle. Tj. přesměrování pozornosti na objekty a aktivity, které mají zklidňující vliv na psychiku.

Nakonec se můžeme dostat i k závěru, že žití života se všemi jeho překážkami a výzvami je pravá duchovnost. Tím se můžeme vzdát ostatních představ o duchovnosti a hned jsme o polovinu svobodnější. Svět a jeho obyvatelé nejsou bubáci, kterých bychom se měli obávat.

svoboda
nezkrotná svoboda

A co nám říká pravá strana obrazu?

Dominantou pravé půlky je nezkrotitelný, ale neagresivní! koník.

rozum
rozum

Zadek má posazený v sektoru rozumu vpravo dole.
Spojení rozumu a u zadku je víc než výmluvné. Do sektoru rozumu částečně zasahuje vzdálený (pravý okraj pyramidy) hon za statky.
Objekty v této části díla jsou mimo rámec vstupního výkladu. Tak jako tak jsou koňovi/svobodě také u zadku.

harmonie
harmonie

Koník zastřešuje předními kopyty šestý sektor - harmonie.
Opírá se o něj pupkem, protože v harmonii je bříšku dobře.

ticho
ticho

Čumák koně čučí na plošinu vysoké stěny. V propasti pod zlatým srázem jsou zanechány poslední zbytky třetích osob (objekty vnímané skrze smysly těla).
Na stěně visí tělo/schránka (druhá osoba), které má na rohu i svůj bezejmenný náhrobek (je s prázdným okénkem). A první osoba (já-myšlenka) může nerušeně a s nadšením vyrázit ke kraji obrazu za představou svobody/pohody. Na kraji obrazu se nechápajíc rozpleskne sama o sebe. Co dál? Nekonečná honitba a bez cíle? Jaký to má smysl?

atmavičára
Kdo, kde, kdy jsi?

Krotit či nekrotit, to je oč tu běží.
Když ano, tak kdo/koho/co/kdy a proč?
Když ne, tak kdo/koho/co/kdy proč ne?



Je dobré mít na paměti, že obrazy z mých rukou jsou asociativní.
Proto je vstupní výklad (narozdíl od klíče/esence) pouze orientační a umožňuje první krok na cestě do „zapomenutých“ částí mysli majitele...

Protože je tvořený intuitivně (zjednodušeně řečeno bez znalosti sebe a budoucího majitele), ale cíleně, asociativní spouštěče jsou přesné v tvarech a barvách na míru uživateli.

Mysl adresáta většinou přistupuje k dílu jako k puzzle a snaží se identifikovat jednotlivé dílky. Tj. rozpoznat konkrétní objekty.

A protože identifikace může vzniknout pouze na základě vlastních zkušeností (zážitků a představ), pak automaticky vyplavuje osobnostní vzorce. Komunikuješ sám/sama se sebou.

Protože nejsi pod tlakem, emoční vzorce se ukazují včetně souvislostí kdy a jak vznikly. A to je klíčový okamžik, kdy je možné buď příčinu přijmout jako zkušenost, kterou už není třeba vláčet dále nebo si jasně vydefinovat, jaký vzorec chování v životě ukončit.

Časem se z interakce mezi tebou a tvým obrazem objeví pouto řekněme hlubinné psychologie. Možnosti, kam se ve své mysli dostat jsou nad teoretické chápání. Důležitá je však podstata před všemi výjevy, která se ukáže prostě někdy.

Na závěr nastane rozplynutí představy obrazu a dojde ke spontánnímu uvědomění, že já a obraz jedno jsme.

Mysl je tichá a zavládne pohoda, které se říká osvícení. To pochopitelně není trvalý stav, protože osvícená je mysl a přirozeností mysli je pohyb/žvatlání, takže dříve či později vtáhne naši pozornost zpět do jevového světa. Ale počínaje zkušeností tiché/osvícené mysli, obraz se stane asociativním připomínačem, který ti pomůže utišit mysl, jen co se před svým obrazem na chvilku zastavíš.

Vstup i ty do svého zrcadla