„Touha po poznání na začátku pomáhá, na konci překáží.“
<( předchozí ) … ( další obraz )>
najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení
noční foto
Intuitivní malba na míru
s plastikou
fotoluminiscenční, lakovaná
akryl na plátně 100×50 cm
rok tvorby 2023
Esence malby
„Touha po poznání na začátku pomáhá, na konci překáží.“
Vstupní výklad díla
Čas od času se pobavím vzpomínkou na kurz trhacích prací, který jsem kdysi kvůli své odbornosti absolvoval. Na jednom setkání jsme čistili mýtinu tím, že jsme vyhazovali obrovské kořeny ze země pomocí sypaného TNT nebo plastické trhaviny. Když nás řídící trhacích prací pozoroval, jak do připraveného vývrtu pod kořen ládujeme asi necelý kilogram semtexu, pobaveně naše počínání komentoval: „No jó, vidím, že používáte metodu JTD. Jen tam dej!!! Abyste ten kořen pak našli!“ Ale nechal nás. Zkrátím to. Průměr toho původního stromu byl kolem 80 cm, tak si asi dokážete představit, jak velký byl kořen. Jenže, když se dělá podzemní nálož, která se před odpálením zasype tak, že ta detonační vlna nemá kam utéct, pak je výsledný efekt nálože desetinásobný. Mno, takže schovaní v bunkru asi 200 metrů od kořene, jsme pod odpálení pozorovali, jak nad námi letí hromada třísek a pochopili jsme, že takhle ne 🤯.
V posledních 15ti letech jsi první člověk, který se nespokojil se základním rozměrem pro jednotlivce 50 x 50 cm. Když už, tak už, co?
Podobné je to s tímhle obrazem ... Péťo. Ty jsi prostě týpek JTD. Když už, tak už. 🏋 Co ostatním stačí, je pro mě málo. Správně. A díky tobě mohla vzniknout tato velkolepá malba 🐣.
Malba je rozdělena na 3 části a omáčku.
III. TÍŽE - vstup do hry. Uprostřed temnoty je znázorněno první překlopení do světa lidské mysli. První ztotožnění s člověčenstvím a zahájení oddělenosti ve světě samostatně myslící bytosti.
IV. mozek, jako vysílač a přijímač myšlenek a centrum elektrochemických impulzů pro správu fyzické schránky.
I. DYNAMIKA. Zdánlivě nekonečná fáze poznávání světa v obavách a nejistotě. Při plném ztotožnění s fyzickou schránkou.
Omáčka V. andělské písně z dynamiky do lehkosti. Jemnější úrovně mysli, kde se otiskují představy hrubé mysli a čekají na příležitost vystoupit jako formy u projevených bytostí.
II. LEHKOST. Zdánlivě nekonečná fáze poznávání světů a sebe v prostupujícím uvolnění.
VI. vír rozšířeného vědomí v prožitku VII. dětské naivity ve starém, zkušeném a omláceném tvaru.
IX. rozlišování Buddhy. Kdo má rozlišování, nedělá kraviny.
VIII. pozornost Íkara. Ostrá jako břitva. Položit ji na objekt/cíl zájmu, znamená jeho rychlé dosažení. Co ho (projektora pozornosti) doopravdy zajímá?
Omáčka X. odžívané životy, radosti, těžkosti, zkušenosti, poučení.
Ke vstupnímu výkladu jsem záměrně použil bodový popis. Ty sám si rozpoznej, kde se nalézáš, abys za čas zjistil, že ses mýlil. Ale to je právě ta zkušenost. Nakonec všechno dopadne v nejlepším pořádku ke spokojenosti toho, kým doopravdy jsi.
Stále vpřed Péťo. O čas se nestarej 🐴.
...tak prý ještě JTD třešničku. Úryvek z filmu Pulp Fiction:
„Pak tě začne něco píchat. To si s tebou záhrává pýcha. Ser na pýchu. Pýcha jenom bolí. Nikdy nepomáhá.“
Je dobré mít na paměti, že obrazy z mých rukou jsou asociativní.
Proto je
vstupní výklad (narozdíl od klíče/esence) pouze orientační a umožňuje první krok
na cestě do „zapomenutých“ částí mysli majitele...
Protože je tvořený intuitivně (zjednodušeně řečeno bez znalosti sebe a budoucího majitele), ale cíleně, asociativní spouštěče jsou přesné v tvarech a barvách na míru uživateli.
Mysl adresáta většinou přistupuje k dílu jako k puzzle a snaží se identifikovat jednotlivé dílky. Tj. rozpoznat konkrétní objekty.
A protože identifikace může vzniknout pouze na základě vlastních zkušeností (zážitků a představ), pak automaticky vyplavuje osobnostní vzorce. Komunikuješ sám/sama se sebou.
Protože nejsi pod tlakem, emoční vzorce se ukazují včetně souvislostí kdy a jak vznikly. A to je klíčový okamžik, kdy je možné buď příčinu přijmout jako zkušenost, kterou už není třeba vláčet dále nebo si jasně vydefinovat, jaký vzorec chování v životě ukončit.
Časem se z interakce mezi tebou a tvým obrazem objeví pouto řekněme hlubinné psychologie. Možnosti, kam se ve své mysli dostat jsou nad teoretické chápání. Důležitá je však podstata před všemi výjevy, která se ukáže prostě někdy.
Na závěr nastane rozplynutí představy obrazu a dojde ke spontánnímu uvědomění, že já a obraz jedno jsme.
Mysl je tichá a zavládne pohoda, které se říká osvícení. To pochopitelně není trvalý stav, protože osvícená je mysl a přirozeností mysli je pohyb/žvatlání, takže dříve či později vtáhne naši pozornost zpět do jevového světa.
Ale počínaje zkušeností tiché/osvícené mysli, obraz se stane asociativním připomínačem, který ti pomůže utišit mysl, jen co se před svým obrazem na chvilku zastavíš.