„Přehnaná láska“
<( předchozí ) … ( další obraz )>
najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení
noční foto
Intuitivní malba na míru
bez plastiky
fotoluminiscenční, lakovaná
akryl na plátně 50×50 cm
rok tvorby 2023
Esence malby
„Přehnaná láska“
Vstupní výklad díla
Jednou, maximálně dvakrát za šest let se stane, že se do osobního obrazu začne vysloveně cpát někdo jiný. I když je malba hotová již před tvorbou jako ideální varianta, už v sobě nese stopy zmíněné/ho "znásilňovače/čky", který/á si myslí, že adresát je jeho/její majetek a nikdo nemá právo se o něj otírat.
A to se právě stalo před pár lety u malé holčičky a v současnosti u její fenky.
Protože tenhle pejsek je jednorožec a já o něm rozhoduju, žádný blb se štětcem.
Ukázalo se tedy, co se ukázalo a obraz je zároveň odpovědí, proč měla fenečka zdravotní problémy.
Zkuste porovnat tyto dvě malby. V čem se shodují?
Majitelka a fenka
„S maminkou je svět v pořádku“ vs. „Přehnaná láska“
Je dobré mít na paměti, že obrazy z mých rukou jsou asociativní.
Proto je
vstupní výklad (narozdíl od klíče/esence) pouze orientační a umožňuje první krok
na cestě do „zapomenutých“ částí mysli majitele...
Protože je tvořený intuitivně (zjednodušeně řečeno bez znalosti sebe a budoucího majitele), ale cíleně, asociativní spouštěče jsou přesné v tvarech a barvách na míru uživateli.
Mysl adresáta většinou přistupuje k dílu jako k puzzle a snaží se identifikovat jednotlivé dílky. Tj. rozpoznat konkrétní objekty.
A protože identifikace může vzniknout pouze na základě vlastních zkušeností (zážitků a představ), pak automaticky vyplavuje osobnostní vzorce. Komunikuješ sám/sama se sebou.
Protože nejsi pod tlakem, emoční vzorce se ukazují včetně souvislostí kdy a jak vznikly. A to je klíčový okamžik, kdy je možné buď příčinu přijmout jako zkušenost, kterou už není třeba vláčet dále nebo si jasně vydefinovat, jaký vzorec chování v životě ukončit.
Časem se z interakce mezi tebou a tvým obrazem objeví pouto řekněme hlubinné psychologie. Možnosti, kam se ve své mysli dostat jsou nad teoretické chápání. Důležitá je však podstata před všemi výjevy, která se ukáže prostě někdy.
Na závěr nastane rozplynutí představy obrazu a dojde ke spontánnímu uvědomění, že já a obraz jedno jsme.
Mysl je tichá a zavládne pohoda, které se říká osvícení. To pochopitelně není trvalý stav, protože osvícená je mysl a přirozeností mysli je pohyb/žvatlání, takže dříve či později vtáhne naši pozornost zpět do jevového světa.
Ale počínaje zkušeností tiché/osvícené mysli, obraz se stane asociativním připomínačem, který ti pomůže utišit mysl, jen co se před svým obrazem na chvilku zastavíš.