2. obraz (pro) Alenku

Vstupní výklad díla

Vstupní valid tohoto díla bude poněkud delší, neboť jde o obraz na pokračování první malby pro Alenku, se kterým úzce souvisí. Původní výklad rozšiřuje a prohlubuje.

Zahájím ho všeříkajícím úryvkem z knihy Jak dostat tatínka do polepšovny od Marie Poledňákové z roku 1987, ISBN 80-85479-33-8.

🐗

„Vašek si přál divočáka. Tři předsedy jsem objel, tři JZD, hajnýho, polesnýho. Víš, co mi to dalo za práci, než jsem sehnal náhradu?“

Anna viděla, jak černé sele na ni hledí nevinným pohledem, a děda promluvil: „Černý prase je dneska strašně vzácný!“ A protože se od Anny nedočkal obdivu, obrátil se na sele a dodal: „Viď, Pepo!“

„Panenkomarjá, ty to vidíš!“ zahořekovala Anna, neschopná snášet déle ten pohled, a vyšla na zápraží. Nakopla kbelík i kartáč, které jí ležely v cestě a připomínaly její třídenní zápas se špínou a prachem …

„Tohle jsou teda Bermudy!“

„Tak se mi zdá, Pepo,“ pronesl děda, když vyšel se seletem v náručí na zápraží, „že s touhle ženskou neměl ten chudinka žádný mládí.“

Anna vzala kbelík a došla k pumpě. Několikrát prudce zdvihla táhlo, než se objevilo první šplíchnutí vody.

„Ty mu doma určitě nic nedopřeješ. Dám za to krk, že ani nevíš, po čem prahne ta jeho dušička.“

„Ale vím!“ odsekla Anna, popadla kbelík a zamířila k chalupě.

„Šimpanze by chtěl, chudinka! Aby se nám houpal na lustru!“

„A ty se divíš? Vždyť s tebou by se ukousal nudou,“ sarkasticky se zachechtal děda a vzápětí vynesl trumf.

„To když já jsem byl v jeho věku, tak jsem chtěl chovat v neckách velrybu!“

🐳

I. malá holčička vyobrazená jako déva stromu jednoho života vyrůstající v realitě Země. Má tolik přáníček, jako je na obloze hvězd.

II. ďábel našeptávač, který je její temnou polovinou.
„Alenko, vždyť víš, že já jsem tvůj nejlepší kámoš. Drž se pěkně při zemi. Nekoukej, co kolem lítá a nikomu se nic nestane. Vidíš, na světě není láska a přání se tu neplní. Všude jen samé kořeny.
A hele podívej na toho chudáka, co tu sedí. Co má z toho, že svítí, jako žárovka, když tu dřepí na místě sám, jako kůl v plotě a nikdo ho nechce.
Život musí bolet, jinak nemá cenu. Co ty na to? Dobrého průvodce životem jsi si vybrala. Však já se o tebe postarám.“

III. oko, které našeptávač plně ovládá.

IV. druhé oko, které se snaží ovládnout. Kamarádsky ho objímá a strhává jeho pozornost na holé krajiny a životní kořeny, které akorát překáží. Malá dévička nemá moc prostoru, aby si všimla, že právě díky těmto kořenům roste a může existovat jako strom, který žije svůj jedinečný příběh.

V. proud srdíček, který fouká spřízněná duše jako z bublifuku.

VI. Obloha je posetá nesplněnými přáníčky, jejichž potenciál nehasne. Opakované odmítání si vlastních představ, popudů či tužeb, přivádí člověka do emoční miziny. Potenciál zůstává, ale nenaplněnost roste. Čím si ulevit?

VII. Přehnaný motiv srdce. Zdánlivě oddělená pozitivně emoční část osobnosti. Exhibicionista, který odhaluje zlaté tváře (VIII.), aby přitáhl pozornost dívenky.

IX. neumělý pokus grafického ztvárnění sebevědomé pozornosti (ve světě neviditelná) a jejího vyzařování X. Bez záře a pozorujícího nelze stvořit představu.

XI. had chybného ztotožnění se s myslící myslí.

XII. havran strážce snových světů.

Alenko, až ti bude jasné, o čem tenhle výklad je, vezmi dílo a obrať ho vzůru nohama. Z toho ti rupne pryž 🙃. Když budeš chtít, i velrybu v neckách můžeš chovat. Proč by ne? ...nebo totodýta 🐊 🌞