knoflikNahoru peramost.cz
tlačítko návratu

Obraz (pro) Leničku

klíč „To je tak, když malé vlnky rozumu dělají velkou paseku.“

<( předchozí ) … ( další obraz )>

malba lenicka

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení

noční foto


Intuitivní malba na míru
Pomoc na cestě a pro radost

s plastikou

v noci svítící (fotoluminiscen­ční), lakovaná

akryl na plátně 50×50 cm

rok tvorby 2022


Esence malby

„To je tak, když malé vlnky rozumu dělají velkou paseku.“


Vstupní výklad díla

Tento velmi jemný obraz nadměrně překypuje podobenstvími. Které vybrat? Nejlepší bude popsat základ, na kterém všechna stojí a zbytek přenechat majitelce.

Základ plátna tvoří téma muže s dítětem (dole uprostřed), vzhlížící/vyhlížející k ženě stvořitelce. Ona vyplňuje středovou vertikálu obrazu a roztahuje se do všech koutů. Kromě pravého horního rohu. Ten je viditelně jiný. Na něj nemá její dynamická tvorba vliv, protože vládne tichem a stabilitou.

Rozdíl umístění postav nahoře a dole rozhazuje emoční misky vah a nutí člověka přemítat nad vlastní hodnotou. Mnohdy se pak upírá ke vzorům, namísto aby byl vzorem sám sobě. Dokonalou iluzí jakou vzory jsou. Nebo lépe, upustil od zatěžujícího konceptu vzoru.

Obraz je multiverzí majitelky v různých dosažitelných rolích podle vybrané životní cesty, ale ta je pouze jedna. Je potřeba se rozhodnout.

Co úplně nejvíc ze všeho očekáváš od života? A jaký máš z toho cíle pocit?
Co když si ti to nikdy nesplní?
To jsou klíčové otázky k základní orientaci v sobě.

Vypíchnu tři varianty "top-cílů", které obraz nabízí.

Vlevo nahoře je varianta dosažení něčeho vyššího (pro mysl důležitého, podstatného), ale v pocitové nejistotě vlastní identity. "Je tohle To ono? Není něco lepšího?"

Uprostřed nahoře je nejpřímější a nejživější varianta. Cesta obrazem vede rovně skrze komunikační střed.
Cílem je dosažení schopnosti tvořit si svět, jaký si tvá mysl vybájila.
Krásné, ale...

Vpravo nahoře je jemňounká varianta. Být světlem pozorujícím ze sebe vystupující stvořený svět. To je něha.

A vždy v poslední řadě trčí myslí nechytitelná varianta NE být něco, ale být. Mimo obraz a přesto celým obrazem.

Co když žádná cesta nikdy nebyla?

O čem je naše mysl pře-svědčená, to žijeme. Prožíváme se jako snící a usilující o různé cíle, protože si myslíme, že tam někde nás čeká něco velkého, lepšího. Těžko z nich vybrat jediný a tomu se naplno věnovat.

Máš právo jen být? Jsem, bez představ o tom kdy, kde a jaká bys měla být? A dovoluješ si to?

PS: Až dostaneš malbu do tlapek, všimni si, že je plná lehounkých vrtulek, které na fotce vidět nejsou. To jsou ty malé vlnky z klíče k obrazu.



Je dobré mít na paměti, že obrazy z mých rukou jsou asociativní.
Proto je vstupní výklad (narozdíl od klíče/esence) pouze orientační a umožňuje první krok na cestě do „zapomenutých“ částí mysli majitele...

Protože je tvořený intuitivně (zjednodušeně řečeno bez znalosti sebe a budoucího majitele), ale cíleně, asociativní spouštěče jsou přesné v tvarech a barvách na míru uživateli.

Mysl adresáta většinou přistupuje k dílu jako k puzzle a snaží se identifikovat jednotlivé dílky. Tj. rozpoznat konkrétní objekty.

A protože identifikace může vzniknout pouze na základě vlastních zkušeností (zážitků a představ), pak automaticky vyplavuje osobnostní vzorce. Komunikuješ sám/sama se sebou.

Protože nejsi pod tlakem, emoční vzorce se ukazují včetně souvislostí kdy a jak vznikly. A to je klíčový okamžik, kdy je možné buď příčinu přijmout jako zkušenost, kterou už není třeba vláčet dále nebo si jasně vydefinovat, jaký vzorec chování v životě ukončit.

Časem se z interakce mezi tebou a tvým obrazem objeví pouto řekněme hlubinné psychologie. Možnosti, kam se ve své mysli dostat jsou nad teoretické chápání. Důležitá je však podstata před všemi výjevy, která se ukáže prostě někdy.

Na závěr nastane rozplynutí představy obrazu a dojde ke spontánnímu uvědomění, že já a obraz jedno jsme.

Mysl je tichá a zavládne pohoda, které se říká osvícení. To pochopitelně není trvalý stav, protože osvícená je mysl a přirozeností mysli je pohyb/žvatlání, takže dříve či později vtáhne naši pozornost zpět do jevového světa. Ale počínaje zkušeností tiché/osvícené mysli, obraz se stane asociativním připomínačem, který ti pomůže utišit mysl, jen co se před svým obrazem na chvilku zastavíš.

Vstup i ty do svého zrcadla