knoflikNahoru peramost.cz
tlačítko návratu

Obraz (pro) Gitu

klíč „Na co se ptáš sama sebe?“

<( předchozí ) … ( další obraz )>

malba gita

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení

noční foto

Intuitivní malba na míru

s plastikou

v noci svítící (fotoluminiscen­ční), lakovaná

akryl na plátně 50×50 cm

rok tvorby 2022


Esence malby

„Na co se ptáš sama sebe?“


Vstupní výklad díla

Už dlouho jsem se při tvorbě výkladu tak nenasmál. Ze šíleného obrazu, který by nejednoho rozplakal úzkostí, vyrostlo dílo, při kterém se ve vás a z vás rozlije láska do všech stran všeho, čím si myslíte, že jste. A tak netradičně začnu nudným táborovým příběhem...

Je to zhruba třicet let zpátky, co jsme měli za úkol zatlouct do země obrovský kůl. Děsně důležitý pro tábor! ...asi chápete. A jak jsme se tak s kamarádem střídali v tom bušení, najednou do něj fláknul vší silou až kůl začal praskat ve švech. Jemně jsem ho tedy upozornil, že na to musí láskyplně a něžně, jinak to budeme muset dělat znovu a lépe. Načež mi odvětil: “Já jsem lásky a něhy narvanej.” a třísknul do něj tak, že se rozpadl na několik kusů.
Takhle nějak vypadá láska převlečená za přednasranost :D

A teď k věci

Uprostřed obrazu vykukuje vyděšená ustaraná dušička skrze halu srdíčka ven a neví, jak to provést. „Ten život tady je a musim ho žít ať chci nebo ne, ale jak to udělám?“

Jako kompas, i život jí nabízí 4 směry, kudy se vydat.

1. Vlevo dole je cesta samoty těla. Máme tady asketu sedícího v jezkyni, kterého se mysl pokouší vyděsit hrůznými vidinami. Drží, drží, drží ... jak dlouho to asi vydrží?

2. Vlevo nahoře je pěkně naprdnutá karmická housenka připravená k zakuklení. K transformaci ale potřebuje dušičku, která ji chybí, takže čeká a čeká. Housenka se dozamotává, protože musí. Navíc se bojí. Není si jistá, co bude dál. Má připravené hnízdečko a jídlo, až prý se probudí transformovaná, co kdyby... :DDD

3. Pravý střed nahoře je psychotická ženská dynamika. Ezoterika v plné síle hořící touhou předat své domnělé poznání a řvoucí své koncepty o “pravdě”, energiích, dimenzích a kouzlení. Má tolik vrstev keců, že ani nevnímá, jakou má na sobě pijavici sebestřednosti.

4. Uživatelsky nejpříznivější se zdá být útěk do rozumu, přes harmonii do lehkosti bytí. Jenže jak prolézt skrze pocity do logiky. Vždyť to nedává smysl. A ještě na mě číhají ty tři zbylé bestiální bubliny! Podívej se pozorněji. Asketa, housenka ani ezouška nemají srdce. Jen se za něj schovávají. Narozdíl od rozumu, který je se srdíčkem ve vzájemném poutu. Jsou propojeni. Rozum drží srdce nad vodou a naopak srdce dává rozumu možnost růstu. Jak by mohli vydržet jeden bez druhého?

Myslím, že už sis dávno vybrala dušičko jedna uličnická. Pojď do toho! Je to jen HRA.

Milá Gito, možná se ti táborový příběh na začátku zdál vytržený z kontextu, ale přečti si ho velmi pozorně ještě jednou. Na každém slově záleží.

nedostatek

nedostatek

cíl - směřování

směrování

rada

rada

Tenhle obraz dal zabrat. Má mnoho vrstev pozlátek. Maskuje se sám před sebou i před okolím, ale vnější část perleťového obalu obsahuje nepravidelné díry, takže začíná být jasněji.
Už se to trhá :DDD

Milá Gito, možná se ti táborový příběh na začátku zdál vytržený z kontextu, ale přečti si ho velmi pozorně ještě jednou. Na každém slově záleží.



Je dobré mít na paměti, že obrazy z mých rukou jsou asociativní.
Proto je vstupní výklad (narozdíl od klíče/esence) pouze orientační a umožňuje první krok na cestě do „zapomenutých“ částí mysli majitele...

Protože je tvořený intuitivně (zjednodušeně řečeno bez znalosti sebe a budoucího majitele), ale cíleně, asociativní spouštěče jsou přesné v tvarech a barvách na míru uživateli.

Mysl adresáta většinou přistupuje k dílu jako k puzzle a snaží se identifikovat jednotlivé dílky. Tj. rozpoznat konkrétní objekty.

A protože identifikace může vzniknout pouze na základě vlastních zkušeností (zážitků a představ), pak automaticky vyplavuje osobnostní vzorce. Komunikuješ sám/sama se sebou.

Protože nejsi pod tlakem, emoční vzorce se ukazují včetně souvislostí kdy a jak vznikly. A to je klíčový okamžik, kdy je možné buď příčinu přijmout jako zkušenost, kterou už není třeba vláčet dále nebo si jasně vydefinovat, jaký vzorec chování v životě ukončit.

Časem se z interakce mezi tebou a tvým obrazem objeví pouto řekněme hlubinné psychologie. Možnosti, kam se ve své mysli dostat jsou nad teoretické chápání. Důležitá je však podstata před všemi výjevy, která se ukáže prostě někdy.

Na závěr nastane rozplynutí představy obrazu a dojde ke spontánnímu uvědomění, že já a obraz jedno jsme.

Mysl je tichá a zavládne pohoda, které se říká osvícení. To pochopitelně není trvalý stav, protože osvícená je mysl a přirozeností mysli je pohyb/žvatlání, takže dříve či později vtáhne naši pozornost zpět do jevového světa. Ale počínaje zkušeností tiché/osvícené mysli, obraz se stane asociativním připomínačem, který ti pomůže utišit mysl, jen co se před svým obrazem na chvilku zastavíš.

Vstup i ty do svého zrcadla