Svátek sv. Benedikta - patrona Evropy

article68.jpg

Tento článeček se bude možná zdáti některým z vás netématický, a přece je k věci.

Kolik lidí asi ví, že jakýsi mnich z 5. století, jménem Benedikt, je ve skutečnosti svatým patronem Evropy a 11. 7. slaví svátek.

A čím si tohoto titulu zasloužil?

Benedikt údajně pocházel ze zámožné venkovské rodiny. Když ho rodiče poslali studovat do Říma, stála tam sice ještě většina nádherných paláců, kostelů a bazilik, ale už bylo očividné, že město je v hlubokém úpadku. Císař římský totiž přeložil sídlo římské říše do Konstantinopole (Cařihradu), a z Říma se stalo pouhé provinční město. Již nemělo ochrany proti vlnám barbarů, kteří tudy proudili při stěhování národů. A římská šlechta a římské duchovenstvo? Každý bránil jen sebe a svůj majetek v boji všech proti všem. Jinými slovy, v těch časech nebylo síly ani moci, která by vnesla do Říma pořádek. Nepřipomíná vám to něco?

Tehdy mladý a vnímavý Benedikt už toto vše zcela jasně viděl a sám sobě kladl otázku: Co si počít v takové všeobecné mravní poušti? A sám si také nalezl velice účinné řešení: Celou tu poušť najednou zúrodnit nelze, ale v každé poušti lze zřídit oázy, jako ostrovy života.

V první řadě si Benedikt takový způsob života v oddělení od pouště tehdejšího světa nejprve vyzkoušel sám na sobě! A pak začal ty, kteří za ním přicházeli, učit žít ve společenství oázy, ve společenství skutečného ostrova života. Dobrá, tehdy to byl klášter a to může některým zavánět vírou, která se v ČR neodpouští, ale překonejme předsudky nebo zkušenosti minulé a podívejme se na věc systémově.

Benedikt pro život v klášteře sepsal tzv. mnišskou reguli, neboli pravidla řeholního života. Tato pravidla jsou absolutně nadčasová a platí dodnes. Podle řehole svatého Benedikta přestává být práce v klášteře otročinou chudých, ale stává se právem všech. Podle něj je řehole práce rovnocenná s modlitbou (meditací).

A jak to dopadlo?

Život v klášterním společenství je pro řeholníky malou, spokojenou jednotou a Benediktova regule je dodnes živá a tvoří jádro moderních řeholních společenství. Dodnes žije jeho myšlenka, jak lze přežít v poušti společenského mravního úpadku: Celý svět naráz neobrátíme, ale můžeme vytvořit oázy, kde se lidé snaží žít v jednotě a lásce.

V Benediktových regulích nalezneme také tři rady:

  1. „Snaž se naslouchat! Nakloň ucho svého srdce!“ …máme si kolem sebe vytvořit prostor ticha, mlčení, naslouchání, kde by umlkla záplava slov, kde bychom mohli uslyšet a vnímat slovo, které pro nás bude konečně přínosem.

Kultivovat Evropu nového tisíciletí znamená i dnes učit lidi naslouchat, vytvářet lidem prostor ticha.

  1. „Snaž se chválit!“ Na dobré slovo se sluší odpovědět uznáním, pochválením.

Při takové kvalitě času, jakou dnes máme, je potřeba chválit své bližní za všechno, co je na nich dobrého. Kultivovat Evropu třetího tisíciletí znamená i dnes učit se vidět dobro v lidech kolem nás.

  1. „Snaž se žehnat!“ …v překladu přát druhým lidem. Samotné jméno „Benedictus“ znamená „požehnaný“ …přející. Za dobro se sluší nejenom poděkovat, ale učme se také dobro přát. A nejen těm „dobrým“, ale všem bez rozdílu. Neodsuzujme a přejme, neboť kdo má potřebu ubližovat. Pouze člověk, kterému chybí Láska. A proto mu popřejme vše nejlepší, aby ji co nejdříve našel a stal se „dobrým“. Svatý Benedikt tenkrát požadoval, aby i ten, komu bylo ublíženo – třebas nespravedlivou pomluvou – šel za pomlouvačem a požádal ho o požehnání. Takže se v těch ústech slovo zlé mění v slovo dobré.

Kultivovat Evropu třetího tisíciletí se tedy dá i přes třetí poznámku a to i dnes učit lidi věřit na sílu dobrého slova, učit lidi žehnat, tedy otevírat v lidech hluboké prameny jejich dobra.

Myslím, že tento inspirativní článeček nakonec nikoho neurazil a třeba vás myšlenkově posune z neukázněných vodopádů myšlenek ve vašich hlavách do absolutního klidu vašich srdcí. Možná právě to nám pomůže odhalit snadné řešení pro úklid „nepravostí“, které se kolem nás objevují.

(lu)