Ideální malba pro Báru

article465.jpg

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení

v noci…

Intuitivní malba s plastikou

v noci svítící (fotoluminiscen­ční), perleťová, lakovaná

akryl na plátně 50×50 cm

rok tvorby 2019


Esence malby

„Kdo se dívá?“


Výklad díla

Hned první, co všímavý člověk na obrazu zavětří, je základní konstrukce prvků, kde forma chrlí/nebo požírá formu, která chrlí/ne­bo požírá další formu. Zda ji chrlí/zvrací nebo požírá, závisí z jaké pozice se na obraz díváme. Jednoduše řečeno, jaké z těch tří vyobrazení je nám aktuálně nejbližší.

Hezky vidíme procentuální zastoupení a vzájemné působení složek mysli Báry. Instinktu (1), intelektu (2) a intuice (3)

Instinkt je vyobrazen ve tvaru líné rybí hlavy. Tělo ryby obsahuje i šamanskou část (7), která je pravděpodobně genetický dar od tatínka a ukazuje jednak pevné pouto s přírodou, ale z druhé strany i potlačovanou nejistotu s lidským kouzlením a rituály.

Čelo ryby obsahuje růstové/vývojové mezníky mysli (1b) Nejprve leží pod povrchem, později vylézají do dynamických otázek o něčem vyšším. Řekněme to ještě jinak. Když mysl dospěje k rozumu, pak teprve přicházejí otázky o smyslu života a existence jako takové. Jak vidíme, dorostla až k Adamovi, Evě, hadovi, stromu poznání dobra a zla, jablku a konečně hořícím keři (4), který generuje v individualizované mysli jakési představy o Pánovi na obláčku (5).

Mentální krajiny přemítání o něčem vyšším jsou zároveň mostem mezi dynamikou a lehkostí, tj. mohou být ukazatelem k intuici/lehkosti, kde vytváření představ ustává, protože mysl začíná ustupovat ze svých konceptů.

Vývoj instinktivní části mysli je na obraze zdůrazněn plaménkem/svě­tlem/lampičkou (6) na čumáku tupé ryby.

Vyšší myšlenky jsou v rovině vystupujícího intelektu, který je sám hadem. Někdo by řekl hadem ega, ale co není ego? Sama já-myšlenka, která se ještě nechopila tvaru je egem. Sice čisťoučkým, ale už kdáká Já, já, já - jsem. Teprve když zkoumá sama sebe, zjistí, že Já-myšlenka je prvním konceptem, prázdnou bublinou.

Příměr Bářiny intelektu k hadovi není náhodný. Podíváme-li se na bestii, která vystupuje z ryby, vidíme, že není jedna, ale tři. Had, krokodýl a ještěr (2). Hotové ztělesnění extrémní žravosti. Ne obyčejné (instinktivní), jako má většina lidí, ale intelektuální. Čím tu holku zasytit, aby ty tři sviňuchy daly pokoj.

V levé horní části obrazu je postava klečící a objímající pramen života/vědění (intuici). Je to obdobné jako u sestry, jen Markéta to vidí jako boj. Bára vnímá intuici/lehkost láskyplně ALE: pramen je nafialovělý. Je tam stejná nejistota jako v diagonálně protilehlém rohu a stejná nejistota, jaká je patrná na povrchu ryby, zejména na čele vývoje. Kdo je nejistý?

Když to shrnu, tak u Báry je PLNÁ JISTOTA jen v rovině intelektu.

Dále tu máme pár zajímavostí. Šaman nebo láma s člověčinou na opasku (8), který bdělým okem dohlíží (9) na udržování člověka v tuposti. Je to rozhodující hra mezi instinktem (tíží) a intelektem (dynamikou).

Anděl (3b) z vysmrknuté bubliny u nosů hada, krokodýla a ještěra. Je hrou části intelektu (dynamiky), která se obvykle z obchodních důvodů zaměňuje za intuici (lehkost).

Další zajímavostí na tomto obrazu je znázornění velikostí/rozsahu. Poměry instinktu, intelektu a intuice jsou v nerovnováze. Instinkt, který zahrnuje tělo, hmotné touhy a rozum, zabírá téměř polovinu obrazu. Dynamika zhruba pětinu a lehkost sotva desetinu. Přičteme-li vyšší otázky k dynamice a lehkosti, vyjde nám poměr zhruba 50% 35% 15%. Proto se postavička nahoře tak úzkostlivě drží pramínku. V porovnání s intelektuální nabídkou nebo tupými instinkty je slaboučký.

Přesto, přes všechny výmysly hlavy jednotlivce, je to přesně obráceně! Intuice je nabídka všech variant včetně instinktu a intelektu. Nejjednodušší, jak si to představit, je vrazit ruku skrze pramen do krku hada, protlačit ji do příšery instinktu, chytit ji zevnitř za cokoli a vytáhnout vnitřek tak, že se vše obrátí naruby. Najednou je vše jasné. Pramen celou dobu vyživoval ostatní koncepty. Všemu stvořenému vládne intuice. Proto se intuice někdy nazývá jednotou.

A poslední věc je k otázce, kdo hledí, neboli kdo vládne intuici? Odkud vychází? Vyšší otázky jsou stále otázky mysli. To znamená, že odpovědi, které mysl hledá, budou opět jejím výtvorem. Proto Bublina, ke které ukazuje hořící keř, je myšlenková konstrukce. A stejně, intuice (jako já-myšlenka) vidí všechny objekty svého těla. Ale co vyživuje já-myšlenku? Co je trvalé a neměnné? Co není jednotou ani dvojností a přesto je, nezávisle na mysli? Co je bez já-myšlenky, ale já-myšlenka bez toho být nemůže? A je možné toto nalézt mentálním zkoumáním?