<( předchozí ) … ( další obraz )>
najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení
v noci…
Intuitivní malba s plastikou
v noci svítící (fotoluminiscenční), perleťová, lakovaná
akryl na plátně 50×50 cm
rok tvorby 2019
Esence malby
„Najdi otce a zastavíš čas“
Výklad díla
Tak v první řadě, je
všem asi jasné, že Ája je UFO 
Má to jen dvě drobné
chybičky. Za prvé nelétá. A za druhé, neumí létat.
Fakticky vzato jde o jednu a tu samou věc, ale považoval jsem ji za tak
podstatnou, že jsem ji uvedl hned dvakrát. A tím končím s Red Dwarf vtipy na tuhle plastiku.
Polovina, polovina
a zase polovina.
O to tady běží.
Obraz je rozdělený na dvě poloviny.
Levá (minulost) se táhne jako žvýkačka. Navazující těžkopádné smyčky a splácení dluhů z minulosti těm, ke kterým smyčky míří.
Pravou polovinu (budoucnost) bych asi nejblíže charakterizoval jako rozpouštění se. A se, znamená myšlenkových konstrukcí.
Štěstí nemůže stát na myšlenkové konstrukci. Naopak, je jimi zaskládáno tak, že se chudák ani nemůže protáhnout a nadělit polibky volnosti.
„První polovina je mrtva. Ať žije druhá polovina!“
Dokončení jednoho a vstup do druhého.
Na obraze nalézáme Osobní Orloj, umístěný do časoprostorových souvislostí (pozadí).
Orloj v hlavě ťuká
a rafička (dole) ukazuje dvanáctou.
Dvanáctka je půlka z dvaceti čtyř.
Šipka rafičky „hledí“ vzhůru, což symbolicky vyjadřuje přísloví „Všechno zlé je k něčemu dobré.“ Její hrot je zaryt v místě třetího oka - centra rozlišovací schopnosti individuality.
„Kdo nemá rozlišování, dělá kraviny.“ Je na čase přestat dělat kraviny. Kvalita se změní automaticky.
Zbývá přesně půl ciferníku.
Ne náhodou je v pravé polovině.
Půl ciferníku, půl
času. Ale na co?
Kdybys měla nekonečně času, co by to změnilo?
Z dvířek uprostřed zpola vykukuje „zlověstná“ Smrt (kouká vlevo).
„Pane učiteli, už je čas! Za chvíli začíná hodina.“ Je to strašák, kterého se nemá smysl bát. Smrtka jen oznamuje konec jednoho a začátek nového. A tahle huba si přišla pro minulost. Strčí ji do pytle a zmizí. Jako vždycky. Je to jednoduchá práce. Nemá smysl lpět na tom, co bylo.
V tomto případě, Smrt úzce souvisí s otcem.
S otcem na všech úrovních.
Model vztahu s fyzickým otcem se promítá na současný model života.
Mysl (dualita) jako matka dění, je stále pod dohledem otce já-myšlenky (jednoty).
A stále, vždy a všude tu máme stabilní kvalitu toho, co je. Podklad všeho. Nedvojné jsem, které se pro svou nedosažitelnost myslí, tato (mysl) může pojmenovat třeba jako Všeotce.
A info na závěr.
Vpravo nahoře je spokojená rodina.
Požehnání všech.
A takhle vypadá na stěně s partnerskou intuitivní malbou pro Áju a Kubíka.
