Ideální malba pro Áju

article460.jpg

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení

v noci…

Intuitivní malba s plastikou

v noci svítící (fotoluminiscen­ční), perleťová, lakovaná

akryl na plátně 50×50 cm

rok tvorby 2019


Esence malby

„Najdi otce a zastavíš čas“


Výklad díla

Tak v první řadě, je všem asi jasné, že Ája je UFO 

Má to jen dvě drobné chybičky. Za prvé nelétá. A za druhé, neumí létat.
Fakticky vzato jde o jednu a tu samou věc, ale považoval jsem ji za tak podstatnou, že jsem ji uvedl hned dvakrát. A tím končím s Red Dwarf vtipy na tuhle plastiku.

Polovina, polovina a zase polovina.
O to tady běží.

Obraz je rozdělený na dvě poloviny.

Levá (minulost) se táhne jako žvýkačka. Navazující těžkopádné smyčky a splácení dluhů z minulosti těm, ke kterým smyč­ky míří.

Pravou polovinu (budoucnost) bych asi nejblíže charakterizoval jako rozpouštění se. A se, znamená myšlenkových konstrukcí.

Štěstí nemůže stát na myšlenkové konstrukci. Naopak, je jimi zaskládáno tak, že se chudák ani nemůže protáhnout a nadělit polibky volnosti.

„První polovina je mrtva. Ať žije druhá polovina!“

Dokončení jednoho a vstup do druhého.

Na obraze nalézáme Osobní Orloj, umístěný do časoprostorových souvislostí (pozadí).

Orloj v hlavě ťuká a rafička (dole) ukazuje dvanáctou.
Dvanáctka je půlka z dvaceti čtyř.

Šipka rafičky „hledí“ vzhůru, což symbolicky vyjadřuje přísloví „Všechno zlé je k něčemu dobré.“ Její hrot je zaryt v místě třetího oka - centra rozlišovací schopnosti individuality.

„Kdo nemá rozlišování, dělá kraviny.“ Je na čase přestat dělat kraviny. Kvalita se změní automaticky.

Zbývá přesně půl ciferníku.

Ne náhodou je v pravé polovině.

Půl ciferníku, půl času. Ale na co?
Kdybys měla nekonečně času, co by to změnilo?

Z dvířek uprostřed zpola vykukuje „zlověstná“ Smrt (kouká vlevo).

„Pane učiteli, už je čas! Za chvíli začíná hodina.“ Je to strašák, kterého se nemá smysl bát. Smrtka jen oznamuje konec jednoho a začátek nového. A tahle huba si přišla pro minulost. Strčí ji do pytle a zmizí. Jako vždycky. Je to jednoduchá práce. Nemá smysl lpět na tom, co bylo.

V tomto případě, Smrt úzce souvisí s otcem.

S otcem na všech úrovních.

Model vztahu s fyzickým otcem se promítá na současný model života.

Mysl (dualita) jako matka dění, je stále pod dohledem otce já-myšlenky (jednoty).

A stále, vždy a všude tu máme stabilní kvalitu toho, co je. Podklad všeho. Nedvojné jsem, které se pro svou nedo­sažitelnost myslí, tato (mysl) může pojmenovat třeba jako Všeotce.

A info na závěr. Vpravo nahoře je spokojená rodina.
Požehnání všech.

A takhle vypadá na stěně s partnerskou intuitivní malbou pro Áju a Kubíka.