Ideální malba pro Janku k období změny

article456.jpg

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení

v noci (těžko fotitelné)

Intuitivní malba

v noci svítící (fotoluminiscen­ční), lakovaná

akryl na plátně 50×50 cm

rok tvorby 2019

 

Esence malby

Krok do neznáma není ničím výjimečným

„Vždyť to není poprvé“


Výklad díla

Aby bylo pochopeno, o čem celá malba je, podívejme se pečlivě na podkladovou vrstvu díla.

podkladová vrstva malby

Podklad každého obrazu z mých rukou ukazuje, co tvoří základy pro hrad z karet (myšlenkových vzorců) konkrétního života.

Fialová tvář (s očima zhruba uprostřed obrazu) – rozstřelená mysl do všech stran, oči jsou trošičku utahané z nejisté budoucnosti. Fialová barva má lehký odstín (fotografie barvy zkresluje) a to značí, že obavy/nejistota nejsou závratné, ale je jich dost a ovlivňují všechny stránky života.
Proč mysl vytváří obavy z budoucnosti? Protože nemá dořešenou/srovnanou minulost.

Ve spodní třetině vidíme znatelně temnější linie fialové. Není divu, spodní pás je instinktivní-tamasická (tupá/těžká/stracho­vá) rovina mysli. Vlevo máme nedůvěryhodné ztotožnění se tělem, uprostřed se až vztekají hmotné tužby. A konečně vpravo je sedící rozum, který se snaží odtlačit nepříjemné pocity z nenaplněných tužeb. Věnuje odtlačování/po­tlačování veškerou pozornost a skrze to není schopen vidět, že nad ním sádlí mnohem plošnější harmonie.

A teď se vrátíme k dokončenému obrazu.

Kromě jiného nám ve spodní části vystoupil Hřbitov zdánlivě špatných rozhodnutí. To je ta nepříjemná část empirické zkušenosti osobnosti sama se sebou ve vnějším světě a argument pro Našeptávače.

Našeptávač – je to intelekt, který se vydává za intuici! Vystupuje z levého oka, tzn. vychází z minulosti, ale sám je umístěn lehce vpravo a ukazuje vzhůru. Navíc se ohání vyššími cíli, liška podšitá. Je potřeba se na chvilku zastavit a kriticky zhodnotit, co je ve světě vyšší, co nižší, a navíc, kdo vůbec má právo toto hodnotit. Omezený, i když dynamický intelekt, který je sám plný nesvobody?

Intuice nehodnotí. Od nikoho nic nechce, protože je sama všemi otázkami a odpověďmi, tudíž všechno má a není tu tendence vnucovat nižším složkám mysli, co a jak má být. Ale zároveň jim dává hrací pole k jejich řádění. Sama je lehká, čistá, spokojená. Taková lehká holka do nepohody.

Všímáme si, že už na podkladu Našeptávač sám obsahuje dost fialové barvy. Ale jak praví jedno anglické přísloví

„Every cloud has a silver lining.“

Kdybych to volně přeložil k obrazu: Všechno je v pořádku. Každá obava/myšlenka má stříbrný okraj, protože naše Jsem září neustále a bez něj by žádná myšlenka nemohla vyvstat.

Všechno je pouhá iluze zkušenosti. Ani dobrá, ani špatná. Čemu intelekt věnuje pozornost, to ho ovládá. To je celé tajemství kuchyně mysli.

A jedeme dál, do vyšších vrstev.

Snová/realitní jezírka – zdánlivá nabídka blyštivých variant, na které si intelekt myslí.

Tento obraz je plný mnohosti. Je tu tolik konceptů, až oči přecházejí. Jaký si vybrat? Nemůžeš uspokojit všechny.

Mnohost odvádí od toho, v čem jsme nadprůměrní. A právě v jedné věci/oblasti je každý z nás nadprůměrný, protože svět nás takové potřebuje. Poptávka je tak zaručena. V mnohosti se nadprůměrnost ztrácí. Snažit se pomoct všem je cesta do pekel.

A pak tu máme poslední část obrazu, zdánlivě vytrženou z kontextu. Je to symbolické vyjádření karmanu, který sestupuje do projekce instinktivní a intelektuální mysli a předurčuje cestu, aby bylo odžito to, co má být odžito.
Přání, tužby, obavy, které se mají vyplnit ať chceme nebo ne, a také ty, které se v tomto životě nenaplní.

Co na tom záleží?
Stále je tu ono Jsem, které je míruplné a stabilní. Mysl ho nemůže vygumovat, vymýtit ani přesunout.

Komu vystupuje každá myšlenka?