Ideální malba pro Mirka s Aničkou

article453.jpg

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení

v noci (těžko fotitelné)

Intuitivní malba s plastikou

v noci svítící (fotoluminiscen­ční), lakovaná

akryl na plátně 100×50 cm

rok tvorby 2019

 

Esence malby

„Utíkání“


Výklad díla

Malba je vyvážená, každá postava si drží svou polovinu a zároveň se prolínají. Kdyby se malba rozřízla, vznikly by dva obrazy pro dvě osoby na míru. Geniální je, že když jsou spolu, jakoby se do sebe vpíjely. A to není běžné zvlášť, když je v osobnostech takový rozdíl.

Zatímco Anička je kompaktní a ví, k čemu míří a co „musí“, Mirek je rozstřelený do 4 kusů (rolí).

Prvního bych nazval Nesmrtelným rockerem – uličník a provokatér, který je pro každou špatnost a kdyby to šlo, zlobil by, dokud by nepadl. A až by padl, nikdo by neměl jistotu, jestli nebude zlobit dál. Mimochodem, proto ho Anička drží pravou rukou, asi aby někam neulétl.

Druhá role je Otec dětí. Zodpovědně stojí nohama na zemi a stará se, aby dobře bylo.

Třetí role je Zářící. Má prostě přirozený dar sanátora. Třeba Karel Gott je také sanátor. Léčí hlasem a svůj dar měl možnost využít a využil. Mirek čistí upřímností. Je málo takových.

Poslední role je Chlupatý Drak. Mazlič, který v dobrém, ale oklikou (je vidět jako modrá čára od křídel) pošťuchuje Aničku. Pozice draka není náhodná. Mirek se ho snaží držet za léčivou skálou co nejdál od Aničky, ale drak (v tomto případě symbol komunikační/vzta­hové/interakční nespoutané touhy) je silnější.

Anička je jiný typ. Jde na to od lesa. Ona je tichá zemitá síla. Jakoby všechny louky, lesy, hory, stráně, potůčky a potoky spojili se do jednoho těla, aby se starali o to, co je podstatné.

A genetická podstata je krásně vidět na jejím pravém rameni. Lépe řečeno tvoří její pravé rameno (blíže Mirkovi). Je to silueta člověka se psem. Miliony let zcelování návyku rodiny, do které patří i hlídací zvířátko. Role matky, jako by byla jasným místem pro život. Ale děti tíhnou k volnosti. Jsou nasáčkované pod tátou. Mimochodem, klidně bych si vsadil, že ještě nějaké přibude ;o) Na obrazu jsou tu dva hotoví, jeden „rozpracovaný“ a jeden (nebo jedna) zvláštní (v dobrém).

Anička je příjemné sluníčko, které by rádo zářilo na celý svět, ale přes tíhu, kterou si myslí, že „musí“ nést, jen mile, ale s lehoučkou obavou přihlíží, jak se věci dějí. Obavy nejsou na místě.

Jaké by to asi bylo, kdyby si Slunce dovolilo plně zářit a Drak si mohl volně létat?

Pak se i zeměkoule přestane se na chvilku točit, aby zašeptala: „Děkuji.“