Nan Yar - 6

article422.jpg

 
 

நானார் என்னும் விசாரணையினாலேயே மன மடங்கும். நானார் என்னும் நினைவு மற்ற நினைவுகளை யெல்லா மழித்துப் பிணஞ்சுடு தடிபோல் முடிவில் தானு மழியும். பிற வெண்ணங்க ளெழுந்தா லவற்றைப் பூர்த்தி பண்ணுவதற்கு எத்தனியாமல் அவை யாருக் குண்டாயின என்று விசாரிக்க வேண்டும். எத்தனை எண்ணங்க ளெழினு மென்ன? ஜாக்கிரதையாய் ஒவ்வோ ரெண்ணமும் கிளம்பும்போதே இது யாருக்குண்டாயிற்று என்று விசாரித்தால் எனக்கென்று தோன்றும். நானார் என்று விசாரித்தால் மனம் தன் பிறப்பிடத்திற்குத் திரும்பிவிடும்; எழுந்த வெண்ணமு மடங்கிவிடும். இப்படிப் பழகப் பழக மனத்திற்குத் தன் பிறப்பிடத்திற் றங்கி நிற்கும் சக்தி யதிகரிக்கின்றது. சூக்ஷ்மமான மனம், மூளை இந்திரியங்கள் வாயிலாய் வெளிப்படும் போது ஸ்தூலமான நாமரூபங்கள் தோன்றுகின்றன; ஹிருதயத்தில் தங்கும்போது நாமரூபங்கள் மறைகின்றன. மனத்தை வெளிவிடாமல் ஹிருதயத்தில் வைத்துக்கொண்ட­ிருப்பதற்குத்தான் ‘அகமுகம்’ அல்லது ‘அந்தர்முகம்’ என்று பெயர். ஹ்ருதயத்திலிருந்து வெளிவிடுவதற்க­ுத்தான் ‘பகிர்முக’ மென்று பெயர். இவ்விதமாக மனம் ஹ்ருதயத்திற் றங்கவே, எல்லா நினைவுகளுக்கும் மூலமான நான் என்பது போய் எப்பொழுது முள்ள தான் மாத்திரம் விளங்கும். நான் என்னும் நினைவு கிஞ்சித்து மில்லா விடமே சொரூபமாகும். அதுவே ‘மௌன’ மெனப்படும். இவ்வாறு சும்மா விருப்பதற்குத்தான் ‘ஞான திருஷ்டி’ என்று பெயர். சும்மா விருப்பதாவது மனத்தை ஆன்மசொரூபத்தில் லயிக்கச் செய்வதே. அன்றி, பிறர் கருத்தறிதல், முக்கால முணர்தல், தூர தேசத்தில் நடப்பன வறிதல் ஆகிய இவை ஞான திருஷ்டி யாகமாட்டா.

(happinessofbe­ing.com)

plastika ke čtvrtému odstavci nan-yar
     

Only by [means of] the investigation who am I will the mind subside [or cease to exist]. The thought who am I [that is, the urge to investigate oneself], having destroyed all other thoughts, will itself in the end be destroyed like a corpse-burning stick [a stick that is used to stir a funeral pyre to ensure that the corpse is burnt entirely]. If other thoughts rise, without trying to complete them it is necessary to investigate to whom they have occurred. However many thoughts rise, what [does it matter]? As soon as each thought appears, if [one] vigilantly investigates to whom it has occurred, it will be clear that [it is] to me. If [one thus] investigates who am I, the mind will return to its birthplace [the innermost core of one’s being, which is the source from which it arose]; [and since one thereby refrains from attending to it] the thought which had risen will also subside. When [one] practises and practises in this manner, to the mind the power to stand firmly established in its birthplace will increase [that is, by repeatedly practising turning our attention towards our mere being, which is the birthplace of our mind, our mind’s ability to remain as mere being will increase]. When the subtle mind goes out through the portal of the brain and sense organs, gross names and forms [the thoughts that constitute the mind and the objects that constitute this world] appear; when it remains in the heart [the core of our being], names and forms disappear. Only to [this state of] retaining the mind in the heart without letting it go outwards [does] the name ‘ahamukham’ [‘I-facing’ or self-attentiveness] or ‘antarmukham’ [‘inward-facing’, introspection or introversion] [refer]. Only to [the state of] letting it go outwards [does] the name ‘bahirmukham’ [‘outward-facing’ or extroversion] [refer]. Only when the mind remains firmly established in the heart in this manner will what is called ‘I’ [the ego], which is the root [base, foundation or origin] of all thoughts, depart [disappear or cease] and will the ever-existing self alone shine. The place [space or state] devoid of even the slightest thought called ‘I’ is svarūpa [our ‘own form’ or actual self]. That alone is called ‘mauna’ [silence]. Only to [the state of] thus just being [does] the name ‘jñāna-dṛṣṭi’ [‘knowledge-seeing’, the experience of true knowledge] [refer]. What ‘just being’ (summā-v-iruppadu) is is only making the mind dissolve in ātma-svarūpa [our own actual self]. Besides [this state of just being], knowing the thoughts of others, knowing the three times [past, present and future], and knowing what is happening in distant places cannot be jñāna-dṛṣṭi.

(Bhagaván Šrí Ramana – Nan Yar – z tamilského originálu přeložil do angličtiny Michael James) • Z D R O J • >>>

Pouze zkoumáním ‚kdo jsem já?‘ se [naše] mysl utiší, [ustoupí, opadne, stane se tichou, zmizí či přestane existovat]; myšlenka ‚kdo jsem já?‘ [tj. úsilí, vynaložené k vnímání našeho esenciálního bytí] vyhladí všechny ostatní myšlenky a na konci bude sama zničena, tak jako zápalná hůl [tj. hůl, která se užívá k prohrabávání pohřební hranice, aby se zajistilo, že mrtvola bude zcela spálena].
 
Jestliže povstanou jiné myšlenky, tak aniž bychom je nechali se rozvinout, musíme zkoumat, komu se objevili.
 
Jakkoli mnoho myšlenek vystoupí, co [na tom záleží]? Jestliže budeme každou myšlenku, jakmile se objeví, bděle zkoumat, abychom zjistili, komu se objevila, bude jasné, že ‚mě‘ [tzn., že si budeme zřetelněji připomínat sami sebe – toho, komu se každá myšlenka objevuje]. Jestliže [takto] zkoumáme ‚kdo jsem já?‘ [tj. jestliže stočíme naši pozornost zpátky na sebe sama a držíme ji odhodlaně, bděle a se silným zaujetím upevněnou na našem vlastním, esenciálním sebe-vědomém bytí, a to proto, aby objevila, co toto ‚mě‘ ve skutečnosti je] [naše] mysl se vrátí do svého místa zrodu [nejvnitřnějšího jádra našeho bytí, které je zdrojem všeho, co vyvstává]; [a jelikož se tímto zdržujeme péče o jiné myšlenky], tak myšlenka, která povstala, také poklesne.
 
Když se stále procvičujeme v tomto zvyku, síla [naší] mysli zůstávat pevně zakotvena v místě jejího zrodu bude narůstat [tj. opětovným procvičováním stáčení naší pozornosti na naše čiré bytí, které je místem zrodu naší mysli, se zvýší schopnost naší mysli zůstávat jako čisté bytí]. Když [naše] jemná mysl vychází ven skrze [náš] mozek a smyslové orgány, objeví se hrubé formy a jména [myšlenky či mentální představy vytvářené naší myslí a objekty, které tvoří tento svět]. Pokud mysl zůstává v [našem] srdci [jádru našeho bytí], pak jména a formy zmizí. Pouze [tento stav] zadržování [naší] mysli v [našem] srdci, aniž by jí bylo dovoleno vycházet vně, se jmenuje ‚ahamukham‘ [‚obracení se k Já‘ či sebe-pozornost] nebo ‚antarmukham‘ [‚obracení se do nitra‘ či introverze]. Pouze [stav] dovolující [mysli] vycházet ven, se jmenuje ‚bahirmukham‘ [‚obracení se ven‘ či extroverze].
 
Pouze když [naše] mysl takto zůstává pevně zakotvena v [našem] srdci, pak [naše primární myšlenka] „já“, která je kořenem [základem, podkladem nebo zdrojem] všech ostatních myšlenek, odejde [opustí nás, zmizí či přestane existovat] a [naše] vždy existující [pravé] Já samo zazáří. Tento prostor [stav nebo skutečnost] zbavený i jen nepatrné [stopy] [naší základní] já-myšlenky, je svarúpa [naše ‚vlastní podstata‘ či pravé Já]. To jediné je nazýváno ‚mauna‘ [tichem]. Pouze [tento stav] pouhého bytí se nazývá ‚džňána-drišti‘ [‚zření poznání‘, tj. zkušenost pravého poznání]. Onen [stav], jež je pouhým bytím, je jen [stavem] uklidněním [usazením se, rozpuštěním, rozplynutím, zmizením, pohlcením či zánikem] [naší] mysli v átma-svarúpa [našem vlastním pravém Já]. Mimo [tento stav nedvojného bytí], ostatní [stavy dvojnostního poznávání], jakožto poznávání jiných myšlenek, poznávání tří časů [co se přihodilo v minulosti, co se nyní odehrává a co se stane v budoucnosti] a poznávání toho, co se děje jiném místě, nemohou být džňána-drišti [zkušeností pravého poznání].

(z anglického překladu Michaela Jamese přeložil do češtiny Luboš Hladík) • Z D R O J • >>>

  
  výklad plastiko-malby  




⑧ ⑨ ⑩ ⑪ ⑫
⑬ ⑭ ⑮ ⑯
⑰ ⑱ ⑲

Cvičeníčko

Odstavec šestý je sám o sobě návodem na cvičení v sebezkoumání, takže vpřed, vpřed, vpřed…
…stále a neustále vpřed, dokud vpřed nezmizí.
 
Přesto, pokud máš za sebou cvičeníčka z předchozích odstavců a stále v tom má tvoje mysl hokej, pro tyto případy jsem začátkem roku 2016 vytvořil univerzální intuitivní malbu ZRCADLO OSOBNOSTI.

Když si s ní člověk, a dovolím si říct s jakýmkoli IQ, pravidelně hraje, brzy získá zkušenost nezaujatého svědka a bláznivé mysli. Empirické poznání nastartuje touhu poznat podstatu štěstí jako sebe sama a tím je možné začít „provádět“ nementální sebezkoumání, které najednou dává intelektuální smysl. Co jiného poznat než vlastní podstatu?
   
Kdo jsi?

„Když se to, že nejste svým Já, stane příliš bolestivým,
nabyde Sebe-poznávání zásadní důležitosti.
Zdá se, že dokážeme žít v exilu mimo svou pravou podstatu jen po nějakou dobu.
Konec konců je to hra života. Ve skutečnosti to nemůžeme dělat.
Můžeme o tom pouze snít nebo tomu věřit tak, že se to stane skutečností,
a svou vlastní představou trpět. Takový exil, to by bylo podobné, jako říct, že prostor zapomněl sám na sebe a představuje si, že je jenom větrem.
Prostor si představuje, že vane, zatímco ve skutečnosti vane pouze vítr – jaký klam.
Když vítr nevane, "stává se“ prostor znovu prostorem? Není prostor trvale neměnný?
Vítr nebo bezvětří – zajímá to prostor? Podobně jste vy pouze osobou, když si představujete, že osobou jste. Když přestanete věřit tomu, že jste osoba, není žádná osoba a žádné zmatení. Kdo mluví o větru, když vítr zrovna nevane?
 
Nejste ničím z tohoto, Ó Božské Vědomí."
(Mooji)