Intuitivní 3D malba Nan Yar - odstavec čtvrtý

article419.jpg

✉ luky@peramost.cz  ☏ 773 622 708

 

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení

   

Džíva a Atišája-šakti

Intuitivní plastikomalba k 4. odstavci díla šrí Ramany Maharišiho
Kdo jsem Já?

v noci svítící (luminiscenční), lakovaný

akryl na plátně 50×100 cm

rok tvorby 2017

Cena 18 800 Kč / 696 €

Malba je na čistém plátně, proto je vizuálně zmuchlaná.
Kupujícímu ji vyšponuji na podrámek v odpovídajícím rozměru.


 
 
 

Výklad díla

Tato malba dokonale kopíruje znění odstavce na stránce
nan-yar-4

To, co je nazýváno ‚myslí‘, je atišája-šakti [mimořádná nebo podivuhodná síla], která existuje v átmasvarúpa [našem pravém Já]. Ona promítá všechny myšlenky [či způsobuje jejich zjevení]. Když pozorujeme [co zůstane] po odstranění [vzdání se, odložení, rozptýlení, vymazání či vyhlazení] všech [našich] myšlenek, [pak objevíme, že] neexistuje nic takového, jako samotná, [od myšlenek oddělená či na nich nezávislá] ‚mysl‘. Proto myšlenka sama o sobě je svarúpa [‚vlastní podstata‘ či základní podstata] [naší] mysli.
 
Odstraněním [všech našich] myšlenek [objevíme, že] není nic takového, jako ‚svět‘ [existující odděleně či nezávisle] [na našich myšlenkách].
 
Ve spánku nejsou žádné myšlenky [a následkem toho] zde také není žádný svět; během bdění a snění existují myšlenky [a následkem toho] je zde také svět. Podobně jako pavouk souká vlákno pavučiny ze sebe sama a opět jej vtahuje [zpátky] do sebe sama, tak také [naše] mysl promítá [tento nebo nějaký jiný] svět ze sebe sama a opět jej rozpouští [zpět] v sobě samé. Když [naše] mysl vystoupí z átma-svarúpy [našeho pravého Já], svět se objeví. Proto, když se objeví svět, pak svarúpa [naše ‚vlastní podstata‘ či pravé Já] není zjevná [tak, jak skutečně je, to jest jako absolutní a neohraničené, neduální vědomí pouhého bytí]. Když se svarúpa objeví (když září) [tak, jaká skutečně je], svět se neobjeví.
 
Jestliže pokračujeme ve zkoumání přirozenosti [naší] mysli, nakonec se objeví samotné ‚tan‘ jako [v pozadí jsoucí skutečnost, kterou nyní chybně bereme za naši] mysl. To, co je [zde] nazýváno ‚tan‘ [tamilské zvratné zájmeno znamenající ‚sám-sebe‘ nebo ‚my-sami‘] je pouze átma-svarúpa [naše vlastní pravé Já].
 
[Naše] mysl vyvstává pouze tak, že se vždy chápe [přizpůsobuje se či připojuje sama sebe k] nějakému necitelnému objektu [fyzickému tělu]; sama o sobě nemůže povstat. [Naše] samotná mysl je nazývána jako sukšma saríra [naše ‚jemné tělo‘, tj. jemná forma či zdroj všech imaginárních fyzických těl, které naše mysl vytváří a chybně je považuje za sebe samu] a jako džíva [naše ‚duše‘ či individuál­ní já].

Jen srovnáme tvary a názvy

tan = plátno

(v pozadí jsoucí skutečnost, átmasvarůpa)

atišája-šakti = zlatá čára s vlněním směrem

(podivuhodná síla v našem pravém já)

sukšma saríra / džíva = bílá plastika

(jemná forma či zdroj všech imaginárních fyzických těl, které naše mysl vytváří)

velké celky vystupující z „těla“ džívy = bdělé stavy individualizo­vané mysli

malé celky = snové stavy individualizované mysli

Plastika prostě a jednoduše ukazuje, jak se džíva snaží za každou cenu udržet „aktuální“ svět (to je ta koule v ruce (pravý střed nahoře) a když se to nevede, má i jiné fígle, jak zůstat sama sebou, tzn. tvarem.

Kdo jsi?


நானார்?