மன மென்பது ஆத்ம சொரூபத்தி லுள்ள ஓர் அதிசய சக்தி. அது சகல நினைவுகளையும் தோற்றுவிக்கின்றது. நினைவுகளை யெல்லாம் நீக்கிப் பார்க்கின்றபோது, தனியாய் மனமென் றோர் பொருளில்லை; ஆகையால் நினைவே மனதின் சொரூபம். நினைவுகளைத் தவிர்த்து ஜகமென்றோர் பொருள் அன்னியமா யில்லை. தூக்கத்தில் நினைவுகளில்லை, ஜகமுமில்லை; ஜாக்ர சொப்பனங்களில் நினைவுகளுள, ஜகமும் உண்டு. சிலந்திப்பூச்சி எப்படித் தன்னிடமிருந்து வெளியில் நூலை நூற்று மறுபடியும் தன்னுள் இழுத்துக் கொள்ளுகிறதோ, அப்படியே மனமும் தன்னிடத்திலிருந்து ஜகத்தைத் தோற்றுவித்து மறுபடியும் தன்னிடமே ஒடுக்கிக்கொள்ளுகிறது. மனம் ஆத்ம சொரூபத்தினின்று வெளிப்படும்போது ஜகம் தோன்றும். ஆகையால், ஜகம் தோன்றும்போது சொரூபம் தோன்றாது; சொரூபம் தோன்றும் (பிரகாசிக்கும்) போது ஜகம் தோன்றாது. மனதின் சொரூபத்தை விசாரித்துக்கொண்டே போனால் தானே மனமாய் முடியும். ‘தான்’ என்பது ஆத்மசொரூபமே. மனம் எப்போதும் ஒரு ஸ்தூலத்தை யனுசரித்தே நிற்கும்; தனியாய் நில்லாது. மனமே சூக்ஷ்மசரீர மென்றும் ஜீவ னென்றும் சொல்லப்படுகிறது.
What is called ‘mind’ is an atiśaya śakti [an extraordinary or wonderful power] that exists in ātma-svarūpa [our actual self]. It projects [or causes the appearance of] all thoughts. When one sets aside all thoughts and sees, solitarily there is no such thing as ‘mind’; therefore thought alone is the svarūpa [the ‘own form’ or fundamental nature] of the mind. Excluding thoughts [or ideas], there is not separately any such thing as ‘world’. In sleep there are no thoughts, and [consequently] there is also no world; in waking and dream there are thoughts, and [consequently] there is also a world. Just as a spider spins out thread from within itself and again draws it back into itself, so the mind projects the world from within itself and again dissolves it back into itself. When the mind comes out from ātma-svarūpa, the world appears. Therefore when the world appears, svarūpa [our ‘own form’ or actual self] does not appear [as it really is]; when svarūpa appears (shines) [as it really is], the world does not appear. If one goes on investigating the nature of the mind, oneself alone will turn out to be [what now seems to be] the mind. What is [here] called ‘oneself’ (tāṉ) is only ātma-svarūpa. The mind stands only by always going after [attaching itself to] a gross object [a physical body]; solitarily it does not stand. The mind alone is described as sūkṣma śarīra [the ‘subtle body’] and as jīva [the ‘soul’ or personal self].
(Bhagaván Šrí Ramana – Nan Yar – z tamilského originálu přeložil do angličtiny Michael James) • Z D R O J • >>>
To,
co je nazýváno ‚myslí‘, je atišája-šakti [mimořádná nebo
podivuhodná síla], která existuje v átmasvarúpa [našem pravém Já].
Ona promítá všechny myšlenky [či způsobuje jejich zjevení].
Když pozorujeme [co zůstane] po odstranění [vzdání se, odložení,
rozptýlení, vymazání či vyhlazení] všech [našich] myšlenek, [pak
objevíme, že] neexistuje nic takového, jako samotná, [od myšlenek
oddělená či na nich nezávislá] ‚mysl‘. Proto myšlenka sama o sobě
je svarúpa [‚vlastní podstata‘ či základní podstata] [naší]
mysli.
Odstraněním [všech našich] myšlenek [objevíme, že] není nic takového,
jako ‚svět‘ [existující odděleně či nezávisle] [na našich
myšlenkách].
Ve spánku nejsou žádné myšlenky [a následkem toho] zde také není
žádný svět; během bdění a snění existují myšlenky [a následkem
toho] je zde také svět. Podobně jako pavouk souká vlákno pavučiny ze sebe
sama a opět jej vtahuje [zpátky] do sebe sama, tak také [naše] mysl
promítá [tento nebo nějaký jiný] svět ze sebe sama a opět jej
rozpouští [zpět] v sobě samé. Když [naše] mysl vystoupí
z átma-svarúpy [našeho pravého Já], svět se objeví. Proto, když se
objeví svět, pak svarúpa [naše ‚vlastní podstata‘ či pravé Já]
není zjevná [tak, jak skutečně je, to jest jako absolutní
a neohraničené, neduální vědomí pouhého bytí]. Když se svarúpa
objeví (když září) [tak, jaká skutečně je], svět se neobjeví.
Jestliže pokračujeme ve zkoumání přirozenosti [naší] mysli, nakonec se
objeví samotné ‚tan‘ jako [v pozadí jsoucí skutečnost, kterou nyní
chybně bereme za naši] mysl. To, co je [zde] nazýváno ‚tan‘ [tamilské
zvratné zájmeno znamenající ‚sám-sebe‘ nebo ‚my-sami‘] je pouze
átma-svarúpa [naše vlastní pravé Já].
[Naše] mysl vyvstává pouze tak, že se vždy chápe [přizpůsobuje se
či připojuje sama sebe k] nějakému necitelnému objektu [fyzickému tělu];
sama o sobě nemůže povstat. [Naše] samotná mysl je nazývána jako sukšma
saríra [naše ‚jemné tělo‘, tj. jemná forma či zdroj
všech imaginárních fyzických těl, které naše mysl vytváří a chybně
je považuje za sebe samu] a jako džíva [naše ‚duše‘
či individuální já].
(z anglického překladu Michaela Jamese přeložil do češtiny Luboš Hladík) • Z D R O J • >>>
najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení
| výklad plastiko-malby |
☉
① ②
③ ④ ⑤ ⑥ ⑦
⑧ ⑨ ⑩ ⑪ ⑫
⑬ ⑭ ⑮ ⑯
⑰ ⑱ ⑲
⑳
Cvičeníčko
Co
bylo, je a bude v tvém životě trvalé?
V dětství, dospělosti, stáří těla, když bdíš, když spíš a když
sníš?
Čemu věnuješ pozornost?
A jak se to odráží v tvém životě?
Platí tvrzení, že čemu věnuji pozornost, to mě ovládá? A co je to
„mě“?
Kdo jsi?
☣
„Kdo na
světě vám dovoluje být prázdní? Prázdnota si nese takové stigma.
Osvobodit se od představy, co chcete dělat v budoucnosti, se zdá děsivé.
Okusil ale někdo někdy budoucnost? My máme spoustu myšlenek jako: "Měl bys
mít aspoň nějakou představu, mít názor, mít nějaký sen
k uskutečnění.“
Tyto záležitosti nikdo nezpochybňuje.
Proč jste tak posedlí budoucností? Vždyť ani nevíte, kde se nacházíte
právě teď! A zcela určitě neuvažujete o tom, kým jste. A jestliže
nevíte, kým jste teď, jak můžete vědět, kým budete v budoucnosti?"
(Mooji)
