Ideální malba pro Radku

article397.jpg  

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení


 
 

Ideální Intuitivní Malba pro konkrétní osobu

v noci svítící (fotoluminiscen­ční), lakovaný

akryl na plátně 50×50 cm

rok tvorby 2016

 

Esence malby

„Ve světle stín nehledej“


Výklad malby

Pozadí obrazu tvoří kolektivní mysl. Sebereflexivní paměť se schopností tvořit představy.
Velký obličej – oči, nos a veliká kulatá pusa, která chrlí objekty ve formě myšlenek/představ. Ty jsou pozorovány individuální myslí (boční obličej vlevo dole).

Individuální mysl, která je zatemněnou (chápej zdánlivě oddělenou) částí, je sama výtvorem (představou) mysli a zároveň její součástí. Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Tzn. individu­alizovaná část mysli (paměti) má stejnou schopnost představovat si jako mysl kolektivní.
Dokáže vytvářet individuální představy – „kytice“ zářivých (bílých) a temných (šedých) myšlenek (zdánlivě živých nebo neživých objektů), vycházející z její hlavy (levá strana obrazu). Někdo vidí anděly, jiný pekelné bytosti.

Zda je myšlenka jasná nebo temná, závisí na úhlu pohledu. Na reálném obraze je efekt zřetelný, protože tato část je v perleťových barvách a náklonem obrazu (tzn. změnou úhlu pohledu vystoupí buď bílá nebo šedostříbrná).

Tak jako tak, nenech se zmýlit. Nejsou dvě mysli – jedna velká a druhá malá, ale jen jedna, která se může z pohledu jedné ze svých individualizovaných částí jevit v různých podobách.

Představy individuální mysli nejsou nic jiného než výtvory mysli.A mysl myslí myšlenky. Ale co předchází mysli jako takové? Z čeho mysl vzešla a co vlastně je?

Na konci tunelu je světlo, ale i to je formou – představou mysli. Vše projevené vystupuje z tohoto světla – tzn. všechno je světlem. Vidíš někde tmu? I ta je představou.

Tma vzniká, když mezi zdroj světla a pozorujícího vložíme objekt (představu/myš­lenku). Pak objekt vrhá stín. Ale čiré světlo stín nevrhá. Tak jednoduché to je. Myšlením (vytvářením představ) zakrýváme světlo a zdánlivě strádáme, protože se považujeme za to, co ve skutečnosti nejsme.

Odkud mysl vychází? Kde se bere? A kdo si uvědomuje myslící mysl? Komu se objevují myšlenky? Kdo jsi ty?

To jsou otázky, které je potřeba zodpovědět namísto honění se za štěstím. Dokud je tu objekt, který se honí za chimérou štěstí, pak překáží tomu, co nahání.

Kritickým myšlením a třeba i filozofickou rozvahou o tom, jak se věci mají, vyplyne logická potřeba nutnosti praxe nepřekážení představami a to vede k dosažení zkušenosti sama sebe.

Přestaň překážet svými představami o tom, kdo nebo co jsi a překonáš celý svět.
Časem zbude jen světlo a to je štěstím. A když to uzraje i to bude pohlcenou nestvořenou skutečností, bez které by tu nebyla ani čárka. Vidíš, že není potřeba nic přidávat.

Celou dobu to je, takže marná snaha, všechno je v pořádku a nemůže to být jinak.

Btw, pravá část obrazu ukazuje záměr mysli, který se leskne v oku a promítá se/prochází celým stvořením.