Metodika k Ideální malbě na míru

article388.jpg

Držíš v ruce intuitivní malbu nebo plastiku
určenou jenom a pouze pro tebe?

Výborně, jsi tu správně

Vítej na průzkumné misi do světa tvé mysli

Co to je, jak vznikla a co s ní?

Intuitivní malba na míru je dílo, které tvořím pro konkrétní osobu,
aniž bych do procesu tlačil svoje představy.

Umožňuje najít a zlikvidovat spouštěče nepříjemných pocitů.
Tím způsobí celkové zklidnění, které má přímý vliv na zdraví.

Navíc pečuje o tvoji pleť

Není pravda, že na uvolněné tváři mizí vrásky?
A není pravda, že relaxovaná kůže se lépe prokrvuje,
tím dochází k lepšímu vyživování a jako důsledek k rychlejší regeneraci?

Nejde o pětiminutové „umělecké“ cákance a smrkance na zeď s bušením do hrudi na závěr. Jde o časově náročnou techniku (většinou) bez představ o výsledku, které všeobecně intuitivní tvorbě překáží. Takže žádné aby, ale, musím, mám strach, špatné, dobré, bla, bla, bla…

Před zahájením se rozhodnu pro koho tvořím a jaké téma dílo nese.

V tvém případě jde o Ideální obraz.
To je téma, které zahrnuje barvy a křivky které se hodí ke zklidnění tvé mysli.
A tichá mysl = zažívání ryzího štěstí.

Ani málo ani moc, v tom je to kouzlo.

Více se do díla nemíchám. Není potřeba, protože vím, že už je hotové a dokonalé. Taková věc minimalizuje řádění instinktivní a intelektuální části mysli a zbude jen intuice, která v sobě obsahuje všechny otázky a odpovědi.

Při práci neznám sebe, neznám tebe (i kdybychom se znali důvěrně) a zároveň jsem otevřený jakékoli vystupující informaci (možnosti). To není věc, která by se dala naučit ve škole nebo na nějakém kurzu. Vypilovat intuitivní tvorbu na míru s velkou mírou efektivity, to trvá hromadu let.

Prozkoumej

Jak to v hlavě funguje?

Kromě nepřerušovaného štěstí (bytí-vědomí), které je podkladem mysli, všechny ostatní pocity přichází po myšlence.
Když mám nepříjemný pocit, znamená to, že mi v mysli vrtá nějaký červíček (tendenční myšlenka).

Ale mnohdy pozornost člověku přeskakuje tak rychle, že přehlíží spouštěč (tendenční myšlenku).
A pak místo sebeanalýzy hledá viníka svého pocitu. To není řešení a navíc je to pozdě.

Ne nadarmo se říká, že mysl je jak opice. Když se ji snažíš chytit, přeskočí na další palmu.
Chceš jí chytit? Nemáš šanci. Ale když jí přestaneš házet banány, ona ráda přileze za tebou.
Chudák sama, celá hladová a nikdo si s ní nehraje. Přestaň si jí všímat (krmit ji) a začne ti na důkaz kamarádství prozrazovat své triky, aby opět upoutala tvou pozornost. Pak jsi pánem situace ty a s tím už se dá něco dělat.
Jen vědět co dělat a jak to dělat.

K odstranění nepříjemného pocitu potřebuji najít spouštěcí myšlenku a asociativně sestoupit do časoprostorové události,
kdy se zrodila. Tzn. z neutrální myšlenky se stala citově zabarvená (tendenční) myšlenka,
která během života opakovaně vystupuje a způsobuje mi (v těle chemicky) nepříjemné pocity.
Nepříjemný pocit je jed, distribuovaný do konkrétní části těla tak, že ovlivňuje funkci orgánů, případně soustavy.
Opakováním stejného nepříjemného pocitu dochází k narušení funkce orgánu
nebo soustavy a tudíž k NE-MOCI.

„Kde není nesmyslná představa (banán), tam není bolest (opičí radost).“


A teď prakticky
…jedeme podle diagramu výše

s l e d u j – b í l é h o – k r á l í č k a

 

Jak na tebe malba působí?

NEUTRÁLNĚ

fáze 1

SEZNÁMENÍ S OBRAZEM

Mysl dostala novou hračku a zatím zkoumá, jakým směrem se vydá.

Je to pole neorané a tak k němu přistupuje obezřele. Buď bez obav.
Hledá v něm různé objekty, podobnosti, hádanky a snaží se je vysvětlit.
Postupně se nadchne nebo jí začne něco tzv. tahat za oko.
Malbu si zatím pověs nebo postav někam, kde se budete pravidelně potkávat.

Když tě nerozhazuje, jsi v klídku, není důvod něco měnit.

Při emočním výkyvu přejdi do fáze 2 (čištění) nebo 3 (užívání).

Než se spolu vrhnete do fáze 4 (přání) nebo 5 (mír), vyčkej alespoň měsíc.

Mimochodem:
Svítící malby (na požádání) slouží i jako ochránci snění pro děti, které se bojí usínání ve tmě.
Navíc při hraní si s malbou podle metodiky, si problém zmizí.

NEPŘÍJEMNĚ (i jen malilinkatá část)

fáze 2

NALEZENÍ A ZPRACOVÁNÍ SPOUŠTĚČE NEPŘÍJEMNÉHO POCITU

Sedni si na klidném a tichém místě.

Určitě se shodneme, že když prožíváš štěstí, hlava nemá potřebu kecat protože je právě spokojená. V tom okamžiku neplánuje, nebojí se, je v klidu, užívá si a neplete se do života, tedy nevystupují tendenční myšlenky, které tě emočně rozhazují. Nepřerušované štěstí je dokonalý stav.

Proto se rovnou drž pocitu štěstí a srovnávej rozdíly mezi štěstím a tím, co teď prožíváš. Říkejme tomu ne-štěstí. Dokud si hlava představuje rozdíly, ne-štěstí trvá. Zmizí-li rozdíly štěstí zůstane. Technicky není možné, aby s rozdíly zmizelo i štěstí. To je nesmysl.

Nahlas si řekni, co chceš?

Co opravdu chceš?

Řekněme, že jsi pochopil(a) předchozí řádky a právě jsi dal(a) na jednu misku vah to,
s čím budeš porovnávat odchylky. ŠTĚSTÍ – BÝT ŠŤASTNÝ(Á). Výborně! To je odrazový můstek.

Dej si obraz před sebe a zaměř se na místo, které tě „rozhazuje“.

Protože máš z obrazu nebo z nějakého místa na něm špatný pocit,
pak tvému štěstí očividně něco překáží.

Je to zlobivá myšlenka (představa) v tvé hlavě.
Ta představa, zážitek nebo obava někdy vznikla.
A protože ses do ní vmyslel(a), můžeš se i odmyslet.
Když ses s ní kdysi popral(a), nedošlo ke zpracování (je tam nějaká nelogika) a propuštění.
Proto se s ní doteď pereš v podobných situacích, kdy instinktivně vyskakuje a tlačí ti nepříjemný pocit.

Uvolnit tendenční myšlenku znamená buď ji vědomě přijmout a uvolnit (logická metoda) nebo (citová metoda) procítit (prožít) tendenci až do úplného konce.
Výsledkem je stav vnitřního štěstí (míru), protože už nejsem ten, kterého se pocit týkal.

Oba způsoby si nekonkurují a vzájemně se doplňují, pokud je potřebuješ kombinovat.
Přijetím nastává pocit míru. A čištění prociťováním do stavu míru způsobuje logické přijetí.
Stejně se to nakonec sejde, aby zmizely i obě metody a zůstane jen to, co je. To máš stejné jako s džňánou a bhakti jógou. Dvě krásně čisté cesty poznání o tom, že žádná cesta není a nikdy nebyla. Paradox až na půdu. Pchchchšššššf­jůůůůuuu…

TAKŽE

Na jedné straně je štěstí a na druhé nepříjemný pocit
(nalepený na myšlence, která přitahuje tvoji pozornost).
Co si vybrat? Lehká volba.

Základ této metodiky jsem si půjčil z principu vědomého jedení od Joachima M Werdina.

Nastav se pouze na POCIŤOVÁNÍ odpovědi. Klidně si při tom zavři oči.

Příčinu máš cítit, ne o ní přemýšlet (analyzovat).
Vyvstane samovolně.

Drž se pocitu a zeptej se sám/sama sebe.

„Co je to?“

nebo

„Co (jaké moje přesvědčení) překáží?“

Čím více pocitový a méně intelektuální proces odkrývání příčiny probíhá,
tím rychleji a silněji vystupuje intuitivní odpověď v pro tebe srozumitelné formě.
Mohou se objevit myšlenky v různých podobách vzpomínky, obrazy, strachy, zvuky… nebo hlubší emoce.

Proces myšlení (intelektuální aktivita) probíhá v ohraničené bublině, která zaujímá zlomeček z info-pole intuice (všechny otázky a odpovědi). Vyciťováním odpovědi překračuješ hranici intelektu a můžeš hlouběji porozumět mysli i tělu.

Často se stane, že už v době uvolnění a zklidnění nepříjemný pocit zmizí.

Pokud přetrvává, pociťuj dále. Skryté představy (myšlenkové koncepty) pronikají ven a rozpouští se.

Tento proces nepřerušuj jinou činností. Zejména jídlem, alkoholem, masturbací, rozbíjením věcí, spaním. Jinak to zatlačíš zpátky do díry mysli a to není řešení, ale útěk.

Chce to trochu cviku. Brzy budeš odhazovat hrozny nesmyslů a cítit větší a větší pohodu
jen tak, bez důvodu, z čirého bytí.

Ještě jednou, drž se pocitu a nech mysl volně, BEZ NÁTLAKU sestoupit do první myšlenky,
kdy se nepříjemný pocit zrodil a „nalepil“.

Kromě pociťování nemusíš dělat nic. Jen vydržet!

Během pociťování probíhá souběžně nezaujaté sledování práce mysli. To nech běžet.

Drž se pocitu a nech mysl (vopici) ať si řádí. Vymýšlení odpovědí je mířením vedle.

Násilné vymýšlení odpovědi je intelektuální cesta přes paměťové háčky. To je ale úplně jiná síť, která tě zavede víš kam.
Ty teď využíváš přímou cestu instinktem ke zdroji problému (zápisu v paměti).
Instinktivní síť je oproti intelektuální síti mikroskopická. Proč tedy vymýšlet okliku, když tu máš naleštěnou skluzavku.

Takže pociťuj, pociťuj, pociťuj. Ať se objeví jakákoli myšlenka,
drž se stále aktuálního pocitu, dokud nepraskne.

Představ si, jak vypadá to, co chceš. A pociťuj, jaké to je.
Vnímáš rozdíl mezi představou a skutečností?
Znovu se zeptej: „Co to je?“ a pociťuj odpověď.

Objevující se obrazy a myšlenky rozvazují zablokovaný hlubší problém.
Dovol jim plně se projevit a uchvátit tě. Pociťuj je v celém těle a mysli, sjednoť se s nimi,
abys lépe porozuměl(a), čím skutečně jsou a co za proces v tobě probíhá.
Když přejdou, splní svoji úlohu a nikdy víc v tobě nebudou vyvolávat špatný pocit.

Najednou víš, že se tě to nikdy netýkalo a netýká. Nerovnováha je pryč.

Když se ti nedaří projít pocitem, přijmi myšlenku, která vyvstala (vyvolává nejsilnější vlnu).

Nahlas opakuj PŘIJÍMÁM + MYŠLENKA (například „přijímám, že mě mlátí“).
Tak dlouho, dokud se pocit mění (zesiluje nebo zeslabuje).
Až se pocit přestane měnit, zkontroluj jestli zmizel nebo tam ještě je.

Ještě tam něco je = pokračuj stejným způsobem …
„Co je to?“ „Co překáží?“ A pociťuj.

Pocit zmizel = vrať se k obrazu. Jak na tebe působí? …

PŘÍJEMNĚ

fáze 3

ASOCIATIVNÍ PŘIPOMÍNÁNÍ POHODY

Je to rychlý a efektivní způsob, jak se psychicky osvěžit během dne.

Máš-li tvá hlava potřebu popisovat a škatulkovat, můžeš obraz koncepčně zasadit a říct si, jak na tebe působí. Co ti přináší, symbolizuje, připomíná? Skvělé vztahy? Hojnost? Zdraví? Štěstí? Vnitřní pohodu? Radost ze života?…

Už VÍŠ, že je to „milášek“ a jakou způsobuje spontánní radost, lásku … působí blahodárně.
A protože nekecá, o nic tě nežádá a chleba nepapá, je radost s ním sdílet okamžiky.

Udělej z toho návyk a získáš parťáka.

Intuitivní malba je výborný prostředek duševní hygieny. A protože je na míru,
nemusíš se o něj s nikým dělit. Přitom je to dílo s designovou hodnotou.
Je osobní a jedinečné jako ty. Umí rozveselit, ozdobit, pročistit nebo máš-li to zapotřebí ztajuplňovat každý interier. Cokoli si přeješ. Stejně to jsi ty.

PŘÍJEMNĚ

fáze 4

SPLNĚNÁ PŘÁNÍ

Cílem je dosáhnout stavu: Vím, že už to mám.

Když ti nic nepřekáží, tzn. nic neodtahuje pozornost od toho, čeho chceš dosáhnout,
co ti může zabránit dosáhnout cíle?

Kde máš pozornost, to se jeví.

Podívej se na obraz. Kde jsi ty? A kde je přání (cíl)?
Jaké překážky stojí mezi tebou a cílem?
Konkrétně. Kde jsou a jakým způsobem ti brání splynout s cílem?

Zlikviduj překážky podle postupu ve fázi 2. Není překážka, není problém.

Stejným způsobem proveď kontrolu, jak to vidíš na obraze budoucnost.
Je to stabilní, jiné, ještě lepší?

PŘÍJEMNĚ

fáze 5

JÁ A OBRAZ JEDNO JSME

Toto je fáze určená těm, kteří pátrají po Pravdě. Jak věci opravdu jsou?
Už tě nepřitahuje dění světa, mlácení prázdné slámy, mainstreem ani alternativa?
To je ale náhodička, že jsi na této stránce.

A kdo si všechny ty vnější věci uvědomuje?
Já?
A kdo jsem já?

Nementálním uvědomováním toho, který si uvědomuje, probíhá samovolné stopování sebe sama.

V první řadě si vyzkoušej jakou máš schopnost koncentrace a rozlišovací schopnost.

Zaměř veškerou svou pozornost na obraz. Uvolni se, nepřemýšlej o něm.
Cílem není ho popisovat, ale uvědomovat si ho bez myšlenek. Tak.
Jen si uvědomuj a najednou přichází myšlenka. Například „Dělám to správně?“.

Kdo položil tu myšlenku, když ty si uvědomuješ obraz? Odkud se vzala?
Vnímáš tady dva objekty? Vnímajícího (sebevědomou pozornost) a myslícího (ten, který krade-přetahuje-znásilňuje pozornost vnímajícímu).
Chvilku o tom přemýšlej. Hlava si to musí srovnat, aby tě pustila do dalšího levelu.

Až budeš mít v tomhle jasno, změň uvědomování na toho, kdo si uvědomuje proces vnímání
mezi tvým panákem a malbou. Tzn. Oči se dívají na malbu (objekt). Je tu proces dívání se.
Kdo si uvědomuje ten proces?

Kdo jsi? Kde jsi? Kdy jsi?

Když si bezmyšlenkovitě uvědomuješ cokoli, vnímáš čas?

Toto je základní cvičení, při kterém můžeš zažívat neuvěřitelné stavy.
Jedním z nich je, že vnímáš obraz jako součást sebe.
To je všechno hra mysli. Nenech se ošálit. Opravdové-funkční zkoumání je nementální.
Jakmile se pozornost chytí na to, že jsi tu ty a nějaký obraz v tobě a podobně, už nezkoumáš,
ale přemýšlíš. Jsi tu ty a obraz. To je dvojnost. Tzn. nezbavuješ se nesmyslů, ale přidáváš další.

Ať se děje cokoli, zůstaň nezaujatým svědkem.
Vše, co se vynoří, je výtvor mysli. Když výtvory mysli zmizí, co zůstane, jsi Ty.

Během sebezkoumání později nastává proces vtahování světa do tzv. srdeční dutiny a průchod neosobní temnotou. Až to nastane, budeš vědět, o čem mluvím. Pravděpodobně tě to mnohokrát vyhodí a strhne pozornost k nějakému nesmyslu se strachem ze smrti. Zůstaň v klidu. Všechno je v pořádku, vše běží samo. Vracej se k sebezkoumání co nejvíc můžeš. Dokud je tu ten, který zkoumá, potud je tu ještě co dělat.

Zmizí-li veškeré představy, objeví se to, co je. Sebe samo jsoucí.

Bytí, vědomí, blaženost. Jedna a ta samá věc – JSEM


 

Doplňky k zamyšlení

Při práci s obrazem poznáš, že se všechno mění a přitom se nic nemění. Že život je jemňounký, dokonalý, inteligentně poskládaný a tvůj plán je jedna velká komedie. Každá vteřina dává smysl. To není ezoterický nebo duchhovní kec, ale zkušenost. Kdo prožívá tu zkušenost? A kdo si uvědomuje toho, který zakouší nějakou zkušenost? Kde a kdy se to odehrává?

Malba zprostředkovává komunikaci sama se sebou.

Mysl se asociativně chytila nějakého tvaru a barvy, která ji připomíná nepříjemný zážitek pravděpodobně z dětství. Ten se emočně opakuje, protože není ukončený. Došlo k logickému rozporu situace tak, jak se stala. Zdá se to nestravitelné. Hlava nestravitelnou zkušenost v podobných situacích vytahuje, mnohdy desítky let bojuje a utvrzuje se ve své “logické” pravdě. „Já přece vím, jak by to mělo být správně!“ „Já, já, já. Kolem mě se všechno točí.“ Výsledkem jsou opakující se nepříjemné pocity. Přitom stačí jen trochu odvahy. Kde je vůle, tam je cesta.

Práce s Intuitivní malbou na míru ti umožní stát se více vědomým/vědomou sebe sama.

Čím více se podklad bytí projevuje skrze mysl a potažmo tělo, tím víc řešení znáš, tím lépe vidíš, cítíš a rozumíš všemu a tím méně máš otázek.

V každodenní realitě je intuitivní vnímání (které je samo o sobě lehounké a čisté) zatemněné intelektuální činností mysli (dynamikou). A ta „sežere“ celou tvoji pozornost. Proto je tu tolik lidí s nízkou rozlišovací schopností. Nevidí, necítí, jen se motají jako stroje. To není dobře ani špatně, je to zkušenost nezkušenosti. Až se nabaží motání, přestanou se motat.

Ty už máš na výběr!

Můžeš žít s dobrým pocitem, že jsi, ale nemusíš. Je to na tobě.


Čemu mysl věnuje pozornost, to žije

Jinými slovy Co víš, to žiješ.

Myšlení, prožívání, pocity radosti a trápení, lásky a nenávisti, víry, bezmoci i naděje, to vše jsou individuální představy, které potřebují pro svůj tanec parket. Parketem je představa o mně - objektu ve světě objektů. Já vím, že jsem tělo, které žije na planetě Zemi. Tak to prostě je. Tady hra začíná…

Všechno je otázka pozornosti

Když se mi líbí holky, těžko si budu všímat vdolků.

Protože si všímám holek, dříve či později si holka, která si všímá kluků všimne, že si ji všímám a seznámíme se.

Těžko po mně vyjede kluk, který je na kluky, protože jeho po­zornost je orientovaná na kluky, kteří koukají po klucích. S největší pravděpodobností si mě vůbec nevšimne, ale co by se mnou dělal, když vidí, že koukám po holkách?

Dává to smysl? Právě se pohybujeme v mírách pravděpodobnosti vzniku nějaké životní situace.

Drtivá část komunikace je neverbální

Když si myslím o šéfovi, že je tupec (tzn. moje po­zornost spočívá na myšlence-představě-přesvědčení, že druhá osoba je tupá) a budu se mu snažit tvrdit, že ho upřímně miluji, jak to asi dopadne?

Pusa říká: “Ó, jak tě miluji, jsi tak inteligentní, vzor nás všech!” Co asi říkají oči, postoj těla, rukou, nohou, obličejová mimika, chemická informace v potu a dechu nebo jak se tvaruje a vlní elektromagnetická bublina mého těla vůči bublině domnělého tupce?

“Jdi už někam do análu, nechci mít s tebou nic společného. Kdybys nebyl šéf, jednu bych ti vrazil!”

Ruku na srdce, ukrýt před ostatními osobní postoj, je nemožné. Závisí jen na vnímavosti (rozlišovací schopnosti) druhého, kdy můj postoj odhalí. Proto se říká, že boží mlýny melou, ale pomalu. A také, na každého jednou dojde. Je to o čistotě a jemnosti mysli.

A tak se individuální představy prolínají, míjejí a vyhledávají, naráží a filtrují, bojují a utíkají, spolupracují, milují se a nenávidí ve snu, kterému říkáme ži­vot.


Já od tebe nic nechci a také tě v ničem nebráním

To je vnitřní postoj osobní svobody.

Co se děje, když muž otevírá dveře ženě a nechává ji vstoupit.

Příklad 1 – MUŽ CHCE (vyžaduje)

…a žene se ke dveřím za každou cenu, protože se to tak má dělat. Když má žena náskok, stresuje se, že se nezachová jako gentleman a společensky selže.
(Myšlenkovým podkladem může být strach či obava, mužské řiťolezectví a patolízalství, protože si soudruh dlouho nevrznul a nesmí to zkazit, nebo iluzorní představa, že musí být dokonalý).

1A ŽENA CHCE (vyžaduje)

Protože žena vyžaduje otevření dveří, neplete se mu do cesty a nechá ho “pracovat”. Celou dobu hlídá, kontroluje, checkuje, zda muž odpovídá její představě gentlemana – instinktivní kontrola potenciálního zachovávače rodu.

Výsledkem je OBOUSTRANNÝ STRES. V dlouhodobějším časovém horizontu se oba tlakáče naplní a bouchnou. Pravděpodobně dojde k oboustranným výčitkám, protože oba mají pocit, že je právo na jejich straně, protože se tak snaží, aby….

1B ŽENA NECHCE (se brání)

Zarytá feministka si dveře otevřít nenechá, chce rovnoprávnost a proto se snaží vybojovávat mužské “povinnosti”. Nechápe, že místo rovnoprávnosti vytváří protikladnou převahu.

Výsledkem je OBOUSTRANNÝ BOJ. Kdo z koho. Buď jeden ustoupí, ale vnitřně ho to bude trápit (vnitřně svírat) a proto předčasně umře. Nebo se brzy ve zlém rozejdou. Oba mají svou protipravdu.

1C ŽENA MUŽE V NIČEM NEOMEZUJE – pocit blaženého ticha v proudu zdánlivého dění

Ať už se žena blíží ke dveřím jako první nebo druhá, neřeší dveře, muže, společenská pravidla. Je jednoduše šťastná, ať se děje cokoli. Takže když zavnímá urputnost muže, zvolní tempo a nechá ho ať dělá co si myslí, že má. Muž je spokojený, protože splnil úkol a teď očekává jako správný pejsek odměnu ve formě poděkování. Protože je žena spontánní, reaguje naprosto v rozporu s očekáváním, tzn. velmi pravděpodobně nepoděkuje. To muži velmi vadí.

Výsledkem je JEDNOSTRANNÝ BOJ MUŽE. Když mu dojde trpělivost, začne naznačovat, jak by to mělo podle jeho představ být a očekává omluvy. Partnerky se to ale nemůže dotknout. Narážky a představy mysli se jí osobně netýkají. K fyzickým útokům pravděpodobně nedojde, protože skončí dříve, než začaly. Není na co útočit. Odpověď je vždy stejná. Muž obrací pozornost do své hlavy a hledá chybu v sobě. Začne se sebou bojovat, což je velmi vyčerpávající. Pravděpodobně brzy onemocní a odejde. Žena je klidná, soběstačná, milá a otevřená jakýmkoli variantám života.

Příklad 2 – MUŽ NECHCE

Zkus si poskládat, jak bude vypadat situace a jak dopadne vztah v příkladech 2 a 3.

2A Žena chce (vyžaduje)
2B Žena nechce (se brání)
2C Žena muže v ničem neomezuje – pocit blaženého ticha v proudu zdánlivého dění

Příklad 3 – MUŽ NECHÁVÁ VĚCI PLYNOUT

A za všech okolností prožívá pocit blaženého ticha v proudu zdánlivého dění.

3A Žena chce (vyžaduje)
3B Žena nechce (se brání)

3C ŽENA MUŽE V NIČEM NEOMEZUJE – pocit blaženého ticha v proudu zdánlivého dění

To je bonbónek. Yummy. Zde platí: Když se dva setkají, tak se chechtají a chechtají. Takový vztah se podaří jednou za mnoho životů. Znám to z vlastní zkušenosti a povím vám, je to nádhera. Nic od sebe nechceme a také druhému nebráníme v jakémkoli projevu náklonnosti, radosti, života…

“Já od tebe nic nechci a samozřejmě tě také v ničem nebráním.” To je vnitřní postoj, který se promítá ven a způsobuje stav svobody v míře odpovídající pravdivosti postoje. V konečné fázi se rozpustí jak postoj, tak individualita, která se staví “na zadní”. S každým vycházíš dobře, protože víš, že Já je v každém. Když to víš, nemusíš o tom přemýšlet. A jako důsledek je přístup ze všech stran předem ANO.

Takže ještě jednou: “Já od tebe nic nechci a samozřejmě tě také v ničem nebráním.”

„Chceš mě dát pusu, tak mi ji dej. Chceš mě uhodit, uhoď.“
Můj postoj k tobě zůstává neměnný. Jsem otevřený všem příležitostem života a nelpím na nich. Proto se mi daří, na co sáhnu.


“Vše, co dáváme ostatním, dáváme pouze sami sobě.
Kdyby [každý] znal tuto pravdu, zdržel by se snad někdo dávání?”

Šrí Ramana Mahariši [v hranaté závorce doplněk Michaela Jamese]
19. verš Nan Yar – Kdo jsem Já?


Vraťme se k příkladu postoje k šéfovi

Ten skrytý výrok k šéfovi (výše) není zrovna čistý, co myslíš?
A těch nepříjemných emocí, co se tam může ukázat! Tady se zastavme.

Co přišlo dřív? Emoce nebo myšlenka (postoj, představa, osobní pravda)?

Jakmile jsem uviděl šéfa, ještě než mi stačil dát nečekanou finanční prémii, už jsem ho na základě předchozích zkušeností odsoudil a dal mu nálepku “TUPEC”, protože je to vytesané do kamene mé mysli A ZAČAL JSEM SE CÍTIT BLBĚ, už jen z principu.

Co se tady děje? Oči vidí šéfa nebo uši slyší šéfa nebo se povídá o šéfovi, nos cítí jeho parfém a INSTINKTIVNÍ ČÁST MYSLI automaticky otevírá myšlenkovo-emoční šuplík ŠÉF = TUPEC = ŠPAT­NÝ DEN = CHCI MU DÁT PĚSTÍ a rve mi svou představu o šéfovi, ještě než stačil cokoli udělat. Je to jednoduchý příklad, jak jeden člověk nedokáže vidět druhého člověka pravdivě, protože má nízkou rozlišovací schopnost a nevědomost o sobě sama.

Šéf přichází, obličej mého těla se tváří znechuceně. On se začne smát a s díky mi podává obálku s finanční prémií. A najednou INTELEKTUÁLNÍ ČÁST MYSLI začne kalkulovat a prát se s instinktem.

Intelekt říká: “Jů, ten je dobrej, dneska budu mít o deset lízátek víc.”
“Tak on možná nebude takové hovado, jak jsem si myslel.” …obličej mého těla mění výraz na překvapený.

Instinkt: “Je to tupec.”

Intelekt: “Ale to by mi nepoděkoval.”

Instinkt: “Je to tupec.”

Intelekt: “A dal mi prémie.”

Instinkt: “Je to tupec.”

Intelekt: “Možná není tak špatný.”

Instinkt: “To by musel dokázat. Je to tupec.”

Šéf odchází, za jeho zády nasazuji opět znechucenou masku a pusa říká: “Stejně jsi tupec.”

Schopnost diskuze instinktu s intelektem, zdá se mi poněkud nešťastná. Je to jako když se baví tupec s rozumbradou.

S instinktem je těžká řeč

Instinktivní část mysli drží představu za každou cenu. Kdybychom se mrkli do mozku, vidíme jasný mostík mezi neurony, který je silně zasíťovaný a po určité době opakovaných zkušeností zafixovaný (zatvrdlý).

Stavba mostu “ŠÉF JE TUPEC” trvala několik týdnů. A rozbít jakoukoli představu je stejně složité, jako její vybudování. Možná proto Jung říkal, že život začíná po čtyřicítce. Do čtyřiceti let je to údajně průzkum. Mno, překopat dvacet let zkušeností s bláboly rodičů na zkušenost vlastního života, to trvá.

Dvacet plus dvacet je čtyřicet

Když se otevřu řešení (nehraji lemroida), jde to rychleji.

To znamená, když se vzdám představy, že to nejde, nebo že to trvá.

Aktivovat emoci bez tendenční myšlenky, se kterou je spjatá, nelze.


Jak se aktivuje tendenční myšlenka?

Díky asociativní paměti. To je díra plná organizovaného bordelu. Představ si to, jako emoční lanoví, na kterém jsou zavěšené myšlenky a dokonce životní příběhy složené z myšlenek. Každé lano má 2 základní vlastnosti. Má ZAČÁTEK (první myšlenku). A má konec (poslední událost).

Každý, kdo se považuje za objekt, který má jméno a tvar, je sám o sobě asociativní pamětí.

V ní jsou uložené tendenční myšlenky (osobní pravdy), které se vynořují na základě podobnosti. PODOBNOSTI, NE PRAVDIVOSTI!!! A protože visí na emočním laně, doprovází je odpovídající pocit.

Když to řeknu jednoduše, tak pokud mě v dětství pokousal pes až jsem se z toho počůral, dokud informace zůstane zapsaná v paměti jako tendenční, tzn. spojená s nějakou emocí, tzn. neukončená, nevyvážená, nesmyslná, pak mohu během života mít takový strach ze psů, že kdykoli nějakého uvidím, tak se počůrám.

To je sice extrémní projev, ale proč by ne. Může se mi jen rozklepat zadek, ale mě to nedotlačí ke zpracování tendenční myšlenky. Čtyřicetiletý chlap se přece ze psa nepočůrává nebo ano?

To byl jen příklad, ale v konečném důsledku je jedno jestli jde o šéfa, psa, práci, peníze, zdraví … cokoli.

Když nedokážeš udržet pozornost na tom, co si od života přeješ, máš malou šanci úspěchu.

To, co ti odtahuje pozornost, se dá jednoduše najít a vygumovat. Logicky nebo vyciťováním.

Intutuitivní malba na míru nabízí hravou možnost, jak se se svými “myškami” efektivně vypořádat a ustálit se na tom, co chceš.


Je to ANO

Ať věnujeme pozornost čemukoli, je to ANO.

Chceš se bát lidí? ANO, boj se, všímej si “hajzlů” a ignoruj „milé“.

Chceš mít lidi rád? ANO, měj je rád a všímej si těch, kteří to umí ocenit.

Chceš se hádat s šéfem? ANO, tady máš tisíc záminek a důvodů, proč je to tupec, hádej se s ním do skonání světa nebo dokud tě nevyhodí.

Chceš mít svého šéfa rád? No ANO, tady máš tisíc záminek a důvodů, proč je to nejlepší šéf na světě. Užívej si jeho přízně.

Vidíš, vždy je to ANO. Pozornost nezná NE. Jen se otáčí tam, kde chceš být. A jakmile tam strčíš NE, je to, jako rozkaz ANO s vykřičníkem.

“NEchci se hádat s šéfem.”

Takže ty VÍŠ, že máš problém, že se hádáš s šéfem? Tak ANO, tady máš hromadu dalších problémů, které tě dotlačí k tomu se s ním znovu pohádat a pak si to vyčítat.

A teď klíčová otázka.

Máš se rád(a)?

Máš se opravdu rád?

Co bys na sobě změnil(a)?

Tak máš se opravdu rád(a) nebo jak to tedy je?

Mít se rád, je ta nejjednodušší a nejpřirozenější věc na světě.

To se nemusí nikdo učit.

Stačí nepřekážet.

A proč si překážíme?

Protože máme o sobě nějakou představu.

A kde se ty představy vzaly?

Většinou v dětství, když jsme ještě nedokázali pochopit život v souvislostech a proto nám nedával logický smysl. Proč mě tatínek mlátí, když ho mám tak rád? Zkuste dítěti vysvětlit, že jste utahaní z práce a života a prostě vám ujely nervy? Nemáte šanci. I kdyby tisíckrát kývlo, není šance, jak by to mohlo pochopit.

To jsou tendenční myšlenky, které i v dospělosti neustále vytahují naši pozornost na vnější objekty, jen ne do vnitřní pohody.

Podívám-li se na svou malbu a objevím jakýkoli nepříjemný pocit, kde se vzal? Ten obraz mi přece nic neudělal, to dá rozum.

A jsme v paměti…


Když se mysl utiší, představy zmizí a vystupuje vždy a všudypřítom­né Ano.

Je to Ano přátelé

„Když něco moc chci, a honím se za tím hlava nehlava, znamená to, že jsem přesvědčený, že to nemám.
A tato myšlenka je TENDENČNÍ“

„Tak ty jsi přesvědčený, že to nemáš? No, jak chceš. Nebudeš to mít dál, dokud nezměníš svoje přesvěd­čení.“

A výsledek?

Jsem uhoněný, vyčerpaný a naštvaný, stále nedosahuji svého a hledám viníka,
který za můj postoj k životu může … rodiče, kamarádi, lidi, svět, šéf, manželka, děti, pes, politici.

Přijmu-li fakt, že to ještě nemám, zůstane jen CHTĚNÍ BEZ TENDENČNÍ MYŠLENKY,
které je samo o sobě neutrální. A je to opět ANO.

Jakmile dostanu první „balíček“, udělá mi to radost a tím posílím pozornost na to, co se děje.
A kde mám pozornost, to se děje. Je to jednoduché.

Cesta k dalším balíčkům je otevřená.

 

tisk stránky Ctrl+P