Ideální obraz pro Viktora

article385.jpg  

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení


 
 

Ideální Intuitivní Malba pro konkrétní osobu

v noci svítící (fotoluminiscen­ční), lakovaný

akryl na plátně 50×50 cm

rok tvorby 2016

 

Esence malby

„Vrať se domů“

(prosebně, jemně a citlivě a přitom důrazně – jasně)


Výklad

Vpravo dole je postava, složená ze zlatých myšlenek (oddělené kusy), která hledí dolů na materiální svět, který je dílem její představivosti v těle člověka. Ke světu, ve kterém ulpívá celou svoji pozorností se sklání a vztahuje k němu obě ruce, protože se bojí, že o své dílo přijde. „Nikdo mi tě nesmí vzít. Své si budu bránit do posledního dechu.“

Urputnou pozorností k okolním objektům nevidí svůj stín světla (za postavou), který je džívou - iluzorní vtělenou bytostí. Jak jsem zmínil, postava je složená z myšlenek. Co se ale stane, když všechny myšlenky zmizí? Co se stane, když už není komu a čemu odpouštět? Co se stane s postavou, když přestane bránit své představy? Co se stane, když pozná, že je sama představou?

Kdyby odhlédla od „svého“ a zvedla oči výš, poznala by se jako mnohem jemnější, silnější, svobodnější. Možná by zaslechla naléhání přátel, kteří již od svého odhlédli neboť zjistili, že jim nic nepatří. Že vše tu bylo jest a bude. Stvořená bytost nemůže vlastnit věc, kterou stvořila. Ona sama by bez vůle nestvořeného podkladu nemohla existovat a tak nepatří ani sama sobě, protože je vším. Tak co chceme a vůbec můžeme vlastnit? Sny? A o tom je život? To je vrchol inteligence?

Všechno má svůj čas a prostor. Hledání zkratek je nemoc mysli. Každé semeno konání z chtíče přinese ovoce. Tak tomu bylo, je a bude, dokud nebude i poslední lísteček na světě realizovaný. A to se může v našem snovém bloudění zdát, že to trvá. Jeden Brahmův den. Až vlaštovka mávání svými křídly odvane kilometrovou krychli z nejtvrdšího mramoru. A přesto už to je. „Dřív než Abrahám byl, Já Jsem.“

Ve své zarputilosti nevidí vzkazy a indicie. „Vrať se domů,“ říkají. Ale ona neslyší. Zatím nemůže. Tahu jemnosti se však neubrání. Jemnost bytí bez strachu ze smrti je milosrdná a milionkrát silnější než strach sám. Milionkrát ostřejší než nejostřejší břitva. Je to síla mysli, která řeže, ničí, kácí. Ale klidná, tichá a mírumilovná mysl v náruči átmanu je neporazitelná. Ona je a to jí stačí. Pak ji patří všechno na světě. Všechny věci a bytosti jsou v ní, protože je samojediná. Odplynutím představ mizí individualita a nastává mír. Mír je plný zkratek. Bez jakéhokoli úsilí a hledání.

I naši přátelé ve snových sférách jsou v síti mysli a sami jsou nevědomí. Jejich iluze se zdá být větší, ale komu se to zdá?

Dokonalá svoboda přichází až s vystopováním toho, který si uvědomuje toho, který si myslí, že je svobodný.

Myslet si a vědět jsou dvě rozdílné věci. Když vím, proč bych o tom měl přemýšlet?

Vrať se zpět po linii pozornosti. Jemně a bez tlaku stopuj, odkud já vychází a úspěch se brzy dostaví.

„Kdo jsem já?“ je jediná otázka, kterou máš vyřešit.

Kdo jsi? Kde jsi? Kdy jsi?