Karma

article361.jpg

VII. sektor MINULÉ DLUHY/KARMA – těžkost ve vzduchu
(instinkt v INTUICI)


Ty, kdož jsi bez viny, hoď po mně kamenem. No, tak holt jo, když to tak chceš.

Ať už víme, protože si vzpomínáme nebo tomu jen věříme a nebo nevěříme, dokud nám létá pozornost po projeveném světě, v našem případě po plátně Zrcadlové malby, pak je tu emoční dluh. Říkat, že je dobrý nebo špatný, nám nepřísluší. My většinou nevíme, jak vznikl a k čemu nás zavede, ale je tu pro nás, abychom sklidili, co jsme kdysi neuváženě zaseli.

Prý se jeden uctívající svěřil Bhagavánovi Ramanovi (ten, který překonal “obraz”), že by si tuze moc přál být někde v jeskyni jako poustevník a meditovat a meditovat. Ramana na něj houknul, ať s tím kouká rychle přestat nebo se bude muset zrodit znovu jako poustevník. Ach, ty touho jedna uličnická…

Tak jednoduché to je. Dokud jsou tu chtíče a lpění, je tu i obraz.

Sedmička má zajímavou schopnost v různých fázích vývoje doplňovat některá čísla.

Nedá mi to na závěr připomenout milé vyjádření Rudolfa Skarnitzla: „Když jsi blbej ego, tak si neseš následky. No tak si to už rozmysli…“

Osobnost má svobodu myslet si, že má svobodu. S karmou však nic neudělá. Co má tělo odžít, to odžije, ale co to má společného s tebou?

Nabízí se otázka, proč se o karmě tolik kecá? Se strachem se vždycky dobře obchodovalo.