Zázrakům brána otevřená

article304.jpg

Zázrakům brána otevřená


Článek z archivu českého Klubu Psychotroniky a UFO, badatelské organizace, zabývající se anomálními jevy.
FAKTA-X – AUTOMATICKÁ KRESBA


„Udělali jste mi velkou radost," řekl pan Kožíšek při jedné mé návštěvě, jakmile jsem vstoupila do dveří jeho bytu.

Pak vzal náš magazín č. 19, nalistoval stranu 24 a 25, a ukázal na reprodukce fotografií archeologických nálezů z mladšího paleolitu a mladší doby kamenné: model ženské postavy vyřezaný do mamutího klu, ženskou figuru vyrytou do valounu, a parohový falus. (Článek pod titulkem „A co pravěk?) „Sedněte si" — poručil, a pak přede mne rozprostřel několik kreseb na kladívkovém papíře. „Toto mně z těch fotek vyšlo!"

ZA TŘETÍ SIGNÁLNÍ SOUSTAVOU

Pana Kožíška jsme vám představili loni v čísle 22 a 25 našeho magazínu jako mistra volně — okultní — kresby. Pomocí ní nejen určuje diagnózu, to znamená „nahlíží" do našeho těla a řekněme, i duše. Prostřednictvím fotografie, nálezu, předmětu, vlasů, písma — dokáže cestou svého podvědomí bez ohledu na prostor a čas přenést se do prostředí, v němž předmět vznikl nebo byl užíván, napojit se na člověka, jemuž sloužil. V tomto případě představují tedy první kresby toho, kdo kdysi v dávnověku vytesal do mamutího klu podobu ženského těla. A nejen to. „Podívejte se, když on tu sošku dělal, tak to zároveň sexuálně prožíval," — vysvětluje pan Kožíšek. Ano, mužská postava se rozdvojuje, přechází do postavy ženské, obě těla jako by byla propojena nejen fyzicky, ale i smyslově…

Kreseb na toto téma je několik, žádná ale není stejná. Další skupině kreseb dala vzniknout fotografie rohového falu: ženský akt v různých sexuálních pozicích, někdy zdvojený do postavy — či představy? — muže. „Tohle je žena, která ten předmět používala. Jako náhražku. A toto jsou její představy, prožívání…"

Kresby jsou čisté, dokonalé, opět stvořené jediným tahem.

„Ten článek kolem toho jsem nečetl, aby mě to neovlivňovalo," pokračuje malíř. „Ruka mi jede sama, tady to nahodím a ona dojede až do konce. Podívejte se." A bere arch kladíváku, abych se stala svědkem neuvěřitelnosti jeho tvorby. Dlaň levé ruky pokládá na fotografii „venuše", pravou začíná kreslit. Od jediného bodu vlevo dole přejíždí bílou plochu nahoru, dolů, tam a sem, vytváří zprvu nečitelnou spleť čar, z nichž až ty poslední dávají kresbě podobu a tvar. Hrot tužky zvedá z papíru až s posledním tahem posledního písmene svého podpisu.

„Malířsky je to něco jiného, tam dáte rozkaz rukám. Tam plánujete. Ale tady nemůžu, nemám možnost myslet, dostávám se za třetí signální soustavu. Na to, co mi vyšlo, se podívám, až dokončím kresbu, a jsem často sám překvapený. Někdy nad tím člověku zůstává rozum stát…" Podvědomí ví vše — řekl při našem posledním rozhovoru primář MUDr. Oliva (Expres magazín č. 25). Podvědomí se tedy nezastaví ani před časovou bariérou. Pan Karel Kožíšek se přenesl jeho cestou o několik desítek tisíciletí zpátky…

V tu chvíli mi jaksi došla slova. „To by chtělo sexuologa" — poznamenala jsem jen. A pan Kožíšek nebyl proti. Za pár dní jsem tedy znovu zazvonila u jeho dveří.

NA DÁLKU TISÍCILETÍ

Z kreseb pana Kožíška vyplývá, že autor tohoto ženského modelu svůj tvůrčí zápal sexuálně prožíval, nebo naopak — že byla jeho tvorba důsledkem sexuálního, erotického prožitku. Myslíte si, že je to přirozený projev umělce? Ptám se MUDr. Jana Koukala, který už přes dvacet let vede sexuologickou poradnu při MÚNZ v Brně.

„Samozřejmé je to normální projev umělce, a nejen umělce. Člověk nadaný uměleckými schopnostmi ovšem dovede svou erotickou energii nebo erotický náboj vsublimovat do uměleckého díla. Jakoby chtěl zvěčnit, konzervovat pro budoucnost svůj prožitek, vzpomínku, smyslové a myšlenkové představy. Sochař třeba do této venuše, básník do krásné básně, muzikant do pěkné muziky. Obávám se, že nebýt krásných žen, nevznikl by například Janáčkův druhý smyčcový kvartet… Ale v té plastice, řekl bych, je to jaksi nejbližší, nejzřejmější, nejen vizuálně. Do hry tady vstupuje i velmi důležitý smyslový způsob vnímání, dotek a hmat. Ale toto všechno není ničím mimořádným. Mimořádná je schopnost pana Kožíška (dokážeme-li připustit existenci této schopnosti), „odhalit" okolnosti vzniku a užívání těchto nálezů na dálku tisíciletí."

Prohlížíme kresby a obdivujeme je. Nejpočetnější je skupina, vyvolaná falickým předmětem. Podle nich by ovšem bylo použití rohového falu přece jen jiné, než mu připisuje autor článku „A co pravěk?" či archeologové. To jest nejen především kultovní obřady, při kterých byly mladé dívky uváděny do života zbavováním panenství. Přece tedy trochu pikantnosti?

„Je dost možné, že má pravdu pan Kožíšek, možná mají pravdu oba — tento předmět mohl sloužit k rituální defloraci stejně jako náhražka mužského pohlavního orgánu. Ale není vyloučeno, že pravda je i docela někde jinde — mimo oblast sexuality – kdo ví?" říká svůj názor sexuolog. „Věříme-li ovšem, že malíř byl schopen přenést se do minulosti a vidět okolnosti, za jakých byl falický předmět používán, myslím, že ani proti tomuto nelze mít po sexuologické stránce námitek. Lze dokonce říci, že masturbace pomocí předmětů je tak stará jako lidstvo samo."

Mezitím se rodí na kuchyňském stole, plném papírů, kreseb, „nabitých" papírových ubrousků, pendlů, akumulátorků energie, stažené z obrazů, a dalších podivných věcí — kresba nová. „Zaujal mé problém homosexuality, o kterém píšete tady vedle,„ — ukazuje malíř na „růžovou“ dvoustranu našeho magazínu č. 19. „Tohle je homosexuál, vidíte tu zdvojenost osobnosti? Anatomicky je to muž, smyslově, prožíváním, žena."

Vyvolaných kreseb má pan Kožíšek bezpočet. Jeho koníčkem je archeologie – říká. „Tohle mi vyšlo z Džóserovy pyramidy. S tímhle panovníkem pochovali i někoho, kdo mu byl blízký. Vypadá to, že dostal něčím po hlavě."

Věřte – nevěřte. O okultní — návratné kresbě by bylo zřejmě dobré říci víc. Brána pavědám, okultismu, léčitelství, zázrakům — je otevřená…

Věra Rasochová

Obr. Možná prožíval sexuální vzrušení sám autor modelu paleolitické ženy, možná někdo jiný, kdo jeho dílo vlastnil. Kdo ví-?
Obr. Sloužil rohový falus ve starověku skutečně rituálnímu uvádění dívek do sexuálního života? Kresby, vyvolané fotografií onoho předmětu svědčí i o něčem jiném — řekněme — pikantnějším, byť literatura prozrazuje, že leckde a v leckterém tisíciletí docela běžném. Žena v intimní chvíli a její představy, prožitek, v případě kresby třetí spojený zřejmé se zbožňovaným mužem…
Obr. Rozdvojená osobnost homosexuála

Expres Magazín, data neuvedena