Kniha, která léčí

article298.jpg

Kniha, která léčí


Článek z archivu českého Klubu Psychotroniky a UFO, badatelské organizace, zabývající se anomálními jevy.
FAKTA-X – AUTOMATICKÁ KRESBA


Moderní dějiny umění souhlasně s archeologií na základě přísné vědecké analýzy považují začátky uměleckého projevu člověka již v pravěku za záležitost magie. Svědčí o tom především nástěnné kresby z mladšího období starší doby kamenné, jak byly postupně objevovány v jeskyních v Evropě, ale i v Africe a v jiných světadílech. Pro stanovení doby počátku malířství v Evropě se obecně staly určující nástěnné malby v jeskyních v oblasti jižní Francie a přilehlého regionu sousedního Španělska. Nejznámějším objevem již v roce 1868 byla tak zvaná malířská galerie v jeskyni Altamira ve španělské provincii Santander, vědecky zhodnocená o desítiletí později. Postupně byly objevovány na stěnách jeskyně další kresby, především lovených zvířat, avšak i figur lovců či kouzelníků.

Následovaly objevy stovek těchto maleb v Dordogni ve Francii, Španělsku a nedávno, v roce 1940, v Lascaux. Na stěnách se překrývají desítky kreseb různých rozměrů, autorů i časových období a dokonce podobnosti uměleckého ztvárnění vytvářejí jednotný franko – kantabrijský sloh. Jsou to kresby v podstatě realistické, figurativní, zvířata jsou druhově dobře určitelná, mají stopy po ulovení, u některých je zvýrazněno i srdce jako cíl pravěkého lovce. Význam a především poslání těchto kreseb však vysvětlují další okolnosti. Kresby jsou v jeskyních, tedy uzavřeném prostoru, často nedobře větratelném. Ve středu bývalo ohniště; v Altamiře v rohu jeskyně se našly koňské hnáty s ohořelými kloubními jamkami, v zachovaném popelu ohniště byly identifikovány omamné rostliny. Ze všech těchto reálií dá se evokovat magický obřad v těchto prostorách, který se dá do jisté míry označit jako kouzlo „pro dobrý lov zvířat" pravěkými lovci, kteří se ještě nezabývali zemědělstvím.

Magický rituál měl asi tento průběh: kolem stěn pobíhali lovci s pochodněmi, na stěnách mihotáním osvětlení pochodněmi jakoby ožívala lovná zvířata namalovaná na skalním reliéfu stěn, do toho znělo zaříkání kouzelníkem a stoupající omamný dým z ohniště v omezeném prostoru uváděl účastníky do transu. Barevnost, rudý podklad maleb, využívání nerovnosti stěn posouvaly vizuální skutečnost do oblasti tajemna lidské extáze, podle jejíž intenzity se prorokoval dobrý lov.

Na počátku byla tedy magie, víra v působení obřadu s obrazy ve zdárný výsledek a splnění přání člověka těch dob, kdy přežití nepřízně přírody byly hlavním smyslem života. A tato víra v působení obrazů se v podstatě zachovala dodnes. Prostupuje uměním starého Egypta a dalšími kulturami dávno zaniklých států, prochází vítězně antikou a začleňuje se do křesťanství. Císařství byzantské je ukázkou víry člověka v zázračnou moc maleb, jako jsou ikony, které na jedné straně měly své až nekritické příznivce i nelítostné protivníky – ikonoklasty. Jak po sobě plynou staletí, zůstávají předmětem víry i lidských tužeb obrazy především mariánského kultu, avšak i světců. V řadě jiných náboženství je nahrazuje písmo, či ornament. Výlučnost těchto postav umocňuje aureola nad jejich hlavami, která je vlastně torsem dnes již prokázané existence aury. Přeneseně se pak dá i v dnešní době obecně hovořit o artterapii, v níž má své místo i malířství. Je prokázaných faktem, že na posouzení kvality obrazu hraje svou roli trojúhelník; autor-malíř, námět, či skutečnost a ten, který obraz posuzuje či odsuzuje. Vždyť laické výroky o tom, že obraz … se mi líbí, uklidňuje, či odpuzuje … jsou obecně známé a autoři těchto hodnocení nejsou v drtivé většině znalci umění. Dosvědčují však potřebu existence obrazu jako součásti života. Vzhledem ke značnému počtu dodnes uctívaných zázračných náboženských obrazů, ale i soch, a především víry v jejich nadpřirozené schopnosti vysvětlují tuto skutečnost nejen věřící tím, že obrazy či sochy jsou neustále nabíjeny lidskou intenzívní energií jednobodovým soustředěním – modlitbou a zpětně ji k dobru dalších orantů vyzařují. V každém případě pak tyto obrazy nesporně excitují schopnosti člověka autosugescí naplnit ona slova Ježíše Krista … Víra Tvá Tě uzdravila …

Existují však i „laické“ obrazy nefigurativní, abstraktní, které ve skrytých ornamentech, spirálách, geometrických vzorcích, případně s aplikací koláží soustřeďují smysl moderního člověka na silnou a sugestivní víru v uzdravení či splnění jeho přání. Zcela unikátní jsou však kresby léčitele a osvědčeného diagnostika, renomovaného malíře Karla Kožíška, který je nejen tvůrcem řady „léčivých obrazů", ale i kreslených diagnóz na principu automatické kresby lidské figury, na níž kresebně podchycuje nemocné části lidského organismu. S lékařsky ověřeným postupem, pak v kresbě dokumentuje rytmus vyzařování signálů nemocného orgánu tak, jak jej složitě a technicky náročně identifikují lékařské přístroje. Schopnosti malíře jsou spojeny s léčitelstvím a diagnostikou v podivuhodnou jednotu, svého druhu v oblasti alternativní medicíny vskutku ojedinělou. Tato publikace navíc dokumentuje v obrazech podivuhodné dílo malíře, léčitele a diagnostika Karla Kožíška se všemi peripetiemi jeho malířského vývoje.

PhDr. A. Bunny Král, CSc., historik umění
Medium, č.4/1993