Alžbětínská serenáda

article270.jpg

ALŽBĚTÍNSKÁ POCTA LÁSCE

Text: Lukáš Červenka a Věra Drobečková

http://www.youtube.com/watch?…

 

předehra

On: Je tak krásné v míru žít,
On: krásné vedle tebe být,
On: spolu vnímat tu vůni, hudbu a zář,

Ona: taji v náruči tvé, už není tu lhář,

On: když tě můžu líbat, hladit a laskat tvou rozkvetlou tvář.

mezihra
0.46

Ona: Stoupat stále výš a výš,
Ona: být svým světlem k sobě blíž,
Ona: nelpět na jídle, víně a vině víš,

On: Stále cítím tu prastarou pozemskou tíž.

Ona: až své tělo svlékneš, teprve potom mě v nahotě zříš.

mezihra
1.28

On: Chtěl bych býti jako pták.
Ona: To se tedy musím smát.
On: Křídly tobě bych zamával natisíckrát.
Ona: Už se miláčku nemusíš ničeho bát.

mezihra
1.54

Ona: Já jsem ty a ty jsi já.
On: Čím jsme tedy oba dva?
Oba: Jedním Vesmírem, tancem, květinou jsem.
Oba: Spolu údělem jdem, Zem je naučným snem.
Oba: V Pravdě být a setrvat v tichosti, vědět, že jedním jsem.

mezihra

Oba: V klidu zářit, přinášet soucit a Lásku ostatním lidem.

Výklad textu

On: Je tak krásné v míru žít,
On: krásné vedle tebe být
On: spolu vnímat tu vůni, hudbu a zář,

(Muž ženě vyjadřuje lásku slovy, jenže neví, jak na to, proto používá básnické obraty, které se mu zdají být nejvýstižnější. Přesto ví, že slova k vyjádření jejich spojení nestačí. Je to silnější než ego. Cítí, že existuje něco více, ale neumí to logicky vysvětlit, ještě je „zakotvený“.)

Ona: taji v náruči tvé, už není tu lhář,

(Ona ví, že jejich vztah je už konečně čistý, není bojem a to, co on říká, myslí upřímně a bez kliček. Jde to ze srdce a ne z hlavy. Je překvapená, že se před ní úplně otevřel. Dosud pečlivě skrýval své citlivé nitro. Ona mu pomáhá opět básnickým obratem a nápovědou, že pochopila, co se děje.)

On: když tě můžu líbat, hladit a laskat tvou rozkvetlou tvář.

(Dává najevo, že její vyzařování je pro něj důležitější než, pudové záležitosti.)


(Následuje společná vědomá duchovní cesta páru.)

Ona: Stoupat stále výš a výš,
Ona: být svým světlem k sobě blíž,
Ona: nelpět na jídle, víně a vině víš,

(Tak, jak muž otevřel nitro ženě, ona otevírá své jemu. Její zatížení ega není tak silné, jako u něj, je proti němu mnohem svobodnější, přesto ho neodsuzuje, ale dává mu nápovědu, jak ego jednoduše vyhladovět.)

On: stále cítím tu prastarou pozemskou tíž.

(Pro něj jsou zatím některé „programy“ nepřekonatelné, ale snaží se pochopit svůj skutečný rozsah.)

Ona: až své tělo svlékneš, teprve potom mě v nahotě zříš.

(Ona mu jasně sděluje, že žije na vyšší vibraci a dává mu další nápovědu ve formě logické hádanky, která se však bez určitého stupně uvědomění, nedá rozluštit.)


(Muž prochází vědomou cestou poznání a ještě neví, že se blíží kontaktu s Pravdou. Stále je v egu, přesto ve značně zmenšeném. Chtěl by přeskakovat, hledá zkratky a navíc získává „vyšší schopnosti“. Žena už dosáhla poznání Pravdy, přesto zatím jen v dotycích. Svým citlivým, ženským a milým způsobem vede muže ke stejnému cíli, což se jí nakonec podaří.)

On: Chtěl bych býti jako pták.

(Hravá stránka mužského principu – jakmile se dotkne nových poznatků a dovedností.)

Ona: To se tedy musím smát.

(Žena ví, že tyto schopnosti jsou zajížďkou na cestě k Pravdě a sděluje to muži – nejde o výsměch, ale o soucit a pochopení jeho situace – hravosti a pohledu na celou věc.)

On: Křídly tobě bych zamával na tisíckrát.

(Muž se ve své nevědomosti obhajuje – „Dělám to přece proto, abych ti udělal radost.“)

Ona: Už se miláčku nemusíš ničeho bát.

(Žena ví, že ego se živí strachem a dokud si muž „hraje“, bojí se pustit do intuičního proudu.)


(Prozření. Všechno je jedno. Vše je Já jsem.)

Ona: Já jsem ty a ty jsi já.

(Plné prozření ženy a neutuchající pomoc muži.)

On: Čím jsme tedy oba dva?

(Částečné prozření muže.)

Oba: Jedním Vesmírem, tancem, květinou jsem,

(Plné prozření obou.)

Oba: spolu údělem jdem, Zem je naučným snem.

Oba: V Pravdě být a setrvat v tichosti, vědět, že jedním jsem.

(Trvalý stav Pravdy.)


Oba: V klidu zářit, přinášet soucit a Lásku ostatním lidem.

(Ukotvují se znovu ve fyzických tělech, ale už v prozření. Znají svůj úkol a ví, že nejlépe budou na Zemi sloužit jako nástroje Pravdy. Že není nic důležitějšího, než být teď a tady a v tomto stavu zklidňovat ostatní členy lidské rodiny ve světě oddělenosti a protikladů.)