Předvánoční tvoření na téma Vlk a duše ženy

article164.jpg

Odpolední sobotu 22.12.2012 se stal PERAMOST základnou pro první volné tvoření pod námětem. Akci vedla naše kamarádka Majka a bylo to silné. Mohl bych tu sáhodlouze popisovat, jak se plnilo ovzduší radostí a smutkem a kdesi cosi tak, jak to mají přemýšlivci a analytici rádi, ale co by jim to dalo? Lenost! Nic jiného než lenost. Lenochodi chtějí mít vše vypsané, popsané, prokalkulované a sepsané. Lépe se tak kritizuje – bez přemýšlení, bez emocí a co hůř, bez niterného prožitku. Ne, ne, takovou silnou akci nebudu servírovat, protože neskončila a pokračuje ve všech dál…

A pro ty z vás, kteří se rozhodli pokračovat ve čtení, mám návrh. Překlopte se do atmosféry námětu, do energie stvořeného a přidejte se sami, s přáteli nebo rodinou. Vlna byla odstartována, stačí nasednout.

Ano, už nezažijete poutavé vyprávění Majky o tom, že žena, která nevkročí do lesa, nezačne žít. Nenacítíte počáteční souznivé ticho malby, přiznání se malířů o svých cestách, ani spontánní zpěv jediné věty. Ale to přece nevadí. To je minulost, která se nevrátí. Vy čtete právě teď. Máte nějakou náladu, chuť. To vše se dá překlopit do přítomné činnosti a umocnit, či tranformovat do konstruktivní energie. Níže naleznete příběh a inspirativní malby. Zbytek je na vás samostných.

Tvořte, choďte do lesů, neobávejte se, mějte oči otevřené, chraňte, nehodnoťte, milujte a opět tvořte.

Tématem předvánočního tvoření bylo Duše ženy a život vlka.

Hodně štěstí.

(lu)


Nechoď do lesů, nechoď ven, říkali.

Proč ne? Proč bych dnes večer neměla jít do lesů? otázala se.

Žije tam veliký vlk, který požírá lidi, jako jsi ty. Nechoď ven do lesů, nechoď ven. Myslíme to vážně.

Přirozeně, že šla ven. Stejně šla do lesů a samozřejmě potkala toho vlka, přesně tak, jak ji varovali.

Vidíš, říkali jsme ti to, krákorali.

Tohle je můj život, a ne pohádka, vy hňupové, řekla. Musím jít do lesů a musím se setkat s vlkem, jinak by můj život nikdy nezačal.

Ale vlk, kterého potkala, byl v pasti, byla v ní chycena jeho noha.

Pomoz mi, ach, pomoz mi! Aiíííííííí, aiíííííííííí, aiííííííí! naříkal vlk. Pomoz mi, ach, pomoz! plakal, já se ti spravedlivě odměním. Řekl to proto, že takto se v podobných pohádkách vlci chovají.

Jak vím, že mi neublížíš? zeptala se. Byl to její úkol klást otázky. Jak vím, že mne nezabiješ a nenecháš tady ležet moje kosti?

Špatná otázka, řekl na to vlk. Bude ti prostě muset stačit moje slovo. A vlk začal znovu ještě více plakat a naříkat. Ach, aiíí! Aiííííííííí! Aiíííííííííí! Je pouze jedna otázka, která stojí za položení, milá dívenko, kůůůůůůůůůůůů­ůůůůůe aiííííííííeeeeeee důůůůůůůůe.

Dobrá, vlku, zkusím to. Otevřela past a vlk vytáhl odsud svoji tlapku. Ovázala ji bylinami a travami.

Ach, děkuji ti, hodná dívko, děkuji, ulevil si vlk. A protože přečetla příliš špatných druhů příběhů, plakala a řekla: Tak teď pojď a zabij mne, ať to máme za sebou.

Ale ne, to se neudálo. Namísto toho jí položil vlk tlapu na paži. Já jsem vlk z jiného místa a času, řekl. Vytrhl si řasu z oka, podal ji dívce a řekl: Používej ji a budeš moudrá. Od nynějška budeš vědět, kdo je dobrý a kdo tak dobrý není; jenom se podíváš mýma očima a budeš vidět jasně.

Za to, žes mě nechala žít, nabízím ti žít, tak jako nikdy předtím. Pamatuj si, je pouze jedna otázka, která stojí za položení, milá dívko, kůůůůůůůůůe aiííííííííe důůůůůůůůůůe?

A tak tedy šla nazpět do své vesnice, šťastná, že si zachovala život. A tentokrát, když povídali, Jen tu zůstaň a buď mou nevěstou, nebo Dělej, jak ti říkám, nebo Říkej, co chci, abys říkala, a zůstaň nepopsaná, jako den, kdy jsi přišla, pozvedla vlčí řasu a podívala se skrz ni a spatřila jejich motivy tak, jak je ještě nikdy předtím neviděla. A příště, když řezník vážil maso, nahlédla svojí vlčí řasou a viděla, že zvážil také svůj palec. A podívala se na svého nápadníka, který řekl Jsem pro tebe tak dobrý, a ona viděla, že ten nápadník byl dobrý přesně pro nic. A tímto způsobem – a bylo toho více – byla zachráněna, ne ode všech, ale od mnohých neštěstí.

Ale navíc tímto novým náhledem nejen viděla to lstivé a kruté, ale její srdce začalo růst, protože se dívala na každou osobu a uvažovala o ní pomocí tohoto daru od vlka, kterého zachránila.

A viděla ty, co byli skutečně hodní, a šla k nim blíž, nalezla svého partnera a zůstala po všechny dny svého života, rozeznala ty statečné a přišla k nim blíž, vnímala ty věrné a připojila se k nim, viděla zmatek pod hněvem a spěchala jej utišit, viděla lásku v očích stydlivých a šla jim vstříc, viděla utrpení v sevřených rtech a vylákala z nich smích, viděla potřebu u člověka, který neměl slova, a hovořila za něj, viděla víru hluboko v ženě, jež říkala, že nemá žádnou, a vznítila tu její ze své vlastní. Viděla všechny věci svojí řasou z vlka, všechny věci pravdivé, a všechny věci falešné, všechny věci stavící se proti životu a všechny věci směřující k životu, všechny věci, viděné pouze očima toho, kdo si váží srdcem, a ne pouze myslí.

A tímto způsobem poznala, že je pravdou, co se říká, že vlk je nejmoudřejší ze všech.

Budeš-li pozorně naslouchat, uslyšíš, že při svém vytí dává vlk tu nejdůležitější otázku – neptá se, kde je další potrava, kde je další souboj, kde je další tanec – ale dává tu nejdůležitější otázku, aby viděl dovnitř a dozadu, aby zvážil hodnotu všeho, co žije, kůůůůůůůůůůůe aiííííííííííe důůůůůůůůe? Kde je duše? Kde je duše?

Jdi ven do lesů, jdi ven. Nepůjdeš-li ven do lesů, nic se nikdy nestane a tvůj život nikdy nezačne.

Jdi ven do lesů, jdi ven. Jdi ven do lesů, jdi ven, jdi ven do lesů, jdi ven.

 

Z knihy Ženy, které běhaly s vlky, Dr. Clarissa Pinkola Estés


Majka zakončila úvod do tvorby vlčím desaterem…


Pravidla vlků pro život

  1. Jíst
  2. Odpočívat
  3. Toulat se
  4. Oplácet věrnost
  5. Milovat děti
  6. Hašteřit se za měsíčního svitu
  7. Nastražit uši
  8. Starat se o kosti
  9. Milovat se
  10. Často výt

 

Z knihy Ženy, které běhaly s vlky, Dr. Clarissa Pinkola Estés


…tvůrčí kanály byly otevřeny a dílka nádherná, přenádherná začala vznikat. Jen škoda, že jsme nestačili zaznamenat všechny obrazy.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


A jak dopadlo společné tvoření Evy a Lukáše za PERAMOST ke stejnému tématu?

Intuitivně, jak jinak ;o)