Kolekce nejlepších fotografií přátel 2012

article156.jpg

  Veronika

Stroji nevysvětlíš, že chytit Slunce do dlaní, je úkol zcela nemožný.
Jen smutně frknou a jedou dál. „Ve světě šablon není radosti.“
„A co zkusit hru na schovávanou?“
„První piká sněhová vločka.“


Péťa

A pak že listy neumějí plakat.
Roní zvětšovací sklíčka, která hladce klouzají po hebké zelené pleti.
Žíly jim to netrhá a k nádechu se znovu připravují.


Lukáš

Co dokáže kvintet lidí?
Jeden fotí, čtyři stříhají, kreslí a spojují.
V radosti si hrají, jako malé děti.
Žádná hanba, zloba, nenávist – jak málo stačí ke štěstí.


Aneta

Houpají se na hladině,
koukaj, sedí, pípaj líně.
Sem tam se tu rychle mihne,
malinkaté svižné kachně.
Vyskočí na oblázek,
pózuje pro obrázek.
Pojď už dolů, křičí máma,
zůstaň v kruhu, pěkně s náma.
U člověka nikdy nevíš,
moc se s nimi nedomluvíš.
Úsměv, balast na své masce
nosí každý jejich zrádce.
Flintu na tě vytáhne,
na pekáč tě odpráskne.


Helena

Kdysi ze mě jen tak mezi řečí vypadlo, že jsem nikdy neměl psa.
Kolega mi na to řekl: „To je škoda. Poznal bys, že pes tě narozdíl od člověka nikdy nezradí.“
„A navíc, Lukáši, když si pořídíš psa, tak tě zahrne takovým množstvím lásky, že si to nedovedeš ani ve snu představit.“
Od té doby vím, proč si lidé pořizují pejsky.


Lukáš

Mají hračky duši?
Málo kdo z nás tuší.
Po pár lahvích dobrých vín.
Každý poví: „Já to vím!“


Gábina

Teče voda teče,
rusalka si píská.
V čilém rytmu proudění
překážka nic nemění
hravou stránkou života
čistotu si získá.


Verča

Jednoho dne jsem se rozhodl, že už nechci dále hnít v temné žumpě a zdolám svůj oranžový kopec.
Vyšel jsem z pasivní červené krajiny a těšil se na tvořivý svět plný energie.
Představoval jsem si, jak se mi krásně půjde, vždyť z dálky vypadal zcela nevinně.
Na úpatí jsem byl hrdinou.
V třetině jsem začal v dobrém vzpomínat na temnotu, ze které jsem přišel.
V polovině jsem proklínal sebe, svůj život, svou rodinu, přátele a celý svět.
V druhé třetině jsem si sliboval, že už takové věci víckrát dělat nebudu.
Ve třech čtvrtinách mi došly síly a v posledním úseku jsem málem zemřel.
Na vrcholu jsem vůbec netušil, co se vlastně děje. Zůstal jsem sám a jen jsem si uvědomoval, že pro tentokrát stoupání skončilo.
Na kopci nebylo zhola nic. Jen kamení, vítr a v mlžné dálce jsem zahlédl žluté pohoří. Nebyl důvod se tu zdržovat.
Až cestou dolů jsem si všiml, že celou dobu nade mnou stálo slunce a já pochopil, že se už nemám kam vrátit.


Ilonka

Když naposledy umírali, slíbili si velkou lásku.
Kdo mohl čekat, že jeden v koně a druhý ve psa se příští život promění.
Však tíhnutí duše fyzická schránka jen tak neohrozí.
Další setkání je stejně krásné a všechno skvěle vychází.


Luboš

Dnes večer jsem vyšel do ulic a v zápětí dostal tisíce polibků.
Otec Vesmír a matka Země trpělivě zahrnují Láskou své marnotratné syny a dcery.
Místo ran a výčitek nás hladí a objímají.
Svou bezednou studnicí nápadů a tvoření nám jdou příkladem.
Neplánují nám budoucnout a uznávají naší svobodnou volbu.
Nic od nás nevyžadují.
Milují nás takové, jací jsme.
Dobře vědí, že jim jednou oplatíme stejnou mincí a budeme je hýčkat stejně, jako oni nás poslední statisíce let.
Láska, která překračuje čas a prostor.
Jsou to přeci jen zkušení rodiče.


Lidka

Sedl si malíř k plátnu a začal rozjímat nad dílem, které vytvoří, však obrazy se v hlavě nerodily.
„Inspirace, můra jedna, zase spí.“ Touha bruslit štětcem po plátně ale přetrvává.
I nevzdal to a šmátraje rukou ve džberu s tubami barev, jedna mu uvízla mezi prsty.
„A heleďme se, barva srdeční. Tak ukaž, co v tobě vězí a v jaké dílko by ses chtěla proměnit.“
Svíraje štětec a s hlavou prázdnou, prvními tahy plátno napustil.
Hlava čistá a přeci zvědavá, co ruka sama vymyslí.
Tu počalo se rodit poupě, z něj květ vyrostl a bílým chmýřím zapadal.
Spatřivše to kresba květu, zatajila dech a sama zamrzla. Jak proutí z ledového poháru teď trčí.
Tak zrodila se malba čistá a autor řka: „Jsem spokojen, jen vůni svěží tobě propůjčím a můžeš jít,“ ji do světa propustil, by radost a užitek z ní ostatní měli.


I v roce 2013 skládám obdobnou galerii, ale tentokrát v průběhu celého roku. Naleznete zde.

Neváhejte a zapojte se s jakoukoli svou fotkou. Na tématu nezáleží. Text doplním intuitivně, pokud se nechcete realizovat sami. Tyto galerie slouží pro potěchu oka všech lidiček. Fotografii nejlépe ve formátu 500×? Pix posílejte na info@peramost.cz. Jako název fota uveďte přezdívku (nick) nebo jméno.

(lu)