Dnes jsem měl tu čest setkat se s Jaroslavem Pavlíčkem na jeho přednášce Jak přežít v Antarktidě.
No co vám budu vykládat. Tohle se dá jen zažít. Jaroslav je ranař od pohledu, žádný teoretik. Horami, pouští, ledem a pralesem ostřílený. A protože je téma přežití od dětství mým koníčkem, byl to můj krajíc chleba i v AČR a v posledních několika letech, mimo jiných aktivit, nabízím kurzy přežití různých stupňů obtížnosti pro děti i dospělé, nemohl jsem si tuto přednášku odpustit. A vyplatilo se to. Lidi, vyplatilo se to!
S Jaroslavem jsme si padli rychle do oka, ať už jsme narazili na téma využitelnosti deštníku nebo nepotřeby jezení. Je to praktik všemi mastmi mazaný. Co slovo, to perla. Člověk, který jezdí na Antarktidu s dětmi.
Jeho přednáška byla jak procházka loukou poznání. Skutečně jsme projeli i témata tropického pralesa, pouště a hor. Čistá praxe, zažité případy, spousta dotazů, spousta perliček. Například, co si představit pod snídaňovým pojmem sopka nebo jak hynou členové korejského záchrannného týmu, proč obuv na šest ponožek, jak vyrobit z dvou plechovek redbullu vařič o dvojnásobném výkonu než VAR-1 a podobně.
Dokonce nabídl i pár svých knížek o přežití. Bohužel, na Lukyho se nedostalo, ale co už. Věřím, že se příští rok setkáme na společném testovacím kurzu přežití. Jaroslavova nabídka zní: čtyři dny záděru – moře, hory, poušť. Něco musíme spáchat.
Bylo to úžasné a já děkuji kamarádce Marušce, která mi o tomto vystoupení pověděla.
Starší informace o antarktické základně Eco-Nelson v angličtině.
(lu)
