Školení pro podnikatelky na téma typologie osobnosti, jsem čekala, že můžeme mít různý obsah, ale výsledek předčil mé očekávání a přišel jako na objednávku k mé životní situaci momentální i dlouhodobé. Paní, co nás školila, prošla v soukromém životě peklem stoprocentní bídou a proto věděla, o čem mluví. Příklady z práce pak umocnili další výklad, že jsme byli všichni naměkko.
Poznámky ze školení:
Rozhodnutí z lásky nebo ze strachu
Všechny rozhodnutí v životě děláme z lásky nebo ze strachu. Úspěch je v hlavě – musím věřit v to, co dělám. Jediným úkolem bylo napsat si do sloupečku na co jsem hrdá a do druhého co mě na sobě vadí. A zamyslet se nad tím jak se cítím, když to mám napsat. Za domácí úkol jsme dostali klasický test osobnosti, jestli jsme cholerik, flegmatik atd.
Existuje někdo dokonalý? Ne. Kdo má právo říkat co je dobrý? Ten úspěšný? Ne, jenom já. Je to jenom představa, co je dobrý. Představy jsou jenom moje představy.
Postoj v situacích
Je JÁ a to může být TVURCE a nebo OBĚŤ. Tvůrce pracuje, rozvíjí se, učí se, spolupracuje. Oběť – stěžuje si, nechce nic měnit, kritizuje, pomlouvá. Postoj je volba, není to povaha. Je třeba si dát otázku: jaký chci, aby byl můj život a nebo chci jen přežít?
Postoj oběti: Když se cítím nedokonalá, tak to vzdám. Když jednám jako oběť situace, tak nemůžu podnikat. Oběť říká: nejde to, nemají peníze, nemůžu za to, nemůžu se změnit. Věřím tomu, že nemůžu. Oběť ani nic změnit nemůže.
Situace mě ublížila, už se stalo a změnilo mě to, s tím se nedá nic dělat, ale už mě to dál nebude ubližovat. Musím vědomě zpracovat situaci z dřívějška. (Tomhle mě připomělo metodu RUŠ.)
Situace životní se sama nezmění, musím ji změnit já. Je třeba síla, odvaha láska. Mám se na to dost ráda? Je to proces, neměním se najednou. (S tím ne úplně souhlasím.)
Příklad: Ve frontě u pokladny v obchodě můžu jako oběť nadávat, že to trvá dlouho a nebo jako tvůrce – pozorovatel politovat pokladní a přímo ji to říct, která okamžitě dostane sílu pracovat lépe.
Příklad: V práci má tam lidí, co to chtějí dělat, ne tým pouhých zaměstnanců. 1/3 pacientů paliativní péče – jejích klientů (lidé co chtějí umřít doma) – jsou lidi 40– letí umírající na rakovinu. Stále se učí od lidí v práci jak žít: umírající totiž mají jasno, Už nemusí nic předstírat, všichni litují rozhodnutí ze strachu: žil jsem tak protože jsem se bál to změnit – co by tomu řekli ostatní, že jsem si nevěřil, že to zvládnu, podřídila jsem se manželovi atd. Umírající vydrží dýl, když mají ještě něco na srdci, co chtějí sdělit, nebo co je trápí. Potřebují polovinu dávky analgetik, když si vyřídí psychické záležitosti.
Příklad: Charitativní koncert pro ně proběhl tak, že studenti dostali volnou ruku přes odpor a obavy učitelů, řekli, co měli na srdci a sklidili ohromný úspěch a dojetí. Úkolem rodičů je dávat dětem sebevědomí a nepřistoupit na hru školství, která učí být oběťmi.
Bytostná pokora
Můžu pomoct, ale nemůžu spasit celý svět. Špatné rozhodnutí mi něco naučilo a můžu vyrůst a nelituju toho. Jsem schopna si je přiznat a odpustit si. Musím si ty věci odpustit. Každý má omezení.
Bytostná integrita – Být sám sebou pořád
Ukažte mi situaci, kdy nemám svobodu – pořád mám volbu postoje: Koncentrák: můžu se zabít, můžu brečet v koutě, můžu dítěti vyprávět pohádky. Musím být pořád já – ne v práci jinak a doma jinak. Co získá člověk, který má celý svět, ale ztratí sebe? Nemá nic. Je dnes. To je nejoblíbenější den, teď a tady. Ráno, když vstanu, řeknu si tři věci, za které jsem vděčná: třeba nic mi nebolí,… Je třeba si vážit věcí a nezapomenout situace, kdy člověk neměl ani na jídlo.
Autentická komunikace – otevřená
Jsem schopna vyjádřit, co chci, co prožívám, co jak na mě působí. Ostatní jsou jiní, ne hloupí, vidí věci jinak a i třeba lépe.
Příklad:
Když na mě někdo křičí: bráním se = jsem oběť. Přijmu, že na mě
křičí = chápu vás, že vás to rozčílilo, ale …. On to tak vidí v tu
chvíli – ale to neříká nic o mě. Nikdo vám nechce schválně
ublížit. Ani my nevidíme, kdy jsme ošklivý na druhý.
Vidím jen výseč reality a ještě je otázka zda vidím sklenici poloprázdnou a nebo poloplnou. Důvod proč mě má respektovat: to že jsem tvoje matka, nic neznamená, nemusím být dobrá matka, to že jsem učitelka, neznamená, že jsem dobrý člověk, Když je doma problém, je dobré si o tom popovídat a děti si sami najdou řešení, co změní, aby problém nebyl.
Příklad: Nedal boty do botníku: Jsi blbej, ty si mě ublížil (přidělal práci). Nevyjadřuju, co prožívám, ale rovnou obviňuju toho druhého. On to vidí jinak a vůbec nedělá to, co říkáte.
Příklad: Muži žijou v přítomnosti: Měsíc před narozeninami řekněte, co byste chtěli, pak občas připomeňte, co se vám líbí. Den předem řekněte, že bychom mohli jít na oběd, když mám ty narozky a on si vzpomene, co jste chtěla.
Naučit se říkat ne
Musím se mít na to rád. Když říkám ne, tak volím hodnoty a nebo jenom hájím lenost, nebo jsem moc unavená. Nepůjčím auto: protože mám strach, že ho jenom nabourá a nebo ještě že ho nabourá, ale já ho nutně potřebuju k životu na jízdu do školy apod. a to je rozdíl.
(VD)
Doporučená literatura:
F. Kofman: Vědomý business, recenze E. Willeho http://www.osule.cz/…ess-recenze/ O podnikání co má vyšší cíl než jen peníze.
Doporučujeme: www.metodarus.cz
