(Levitace – pracovní název pro pokus se zvedáním člověka na prstech rukou.)
Pokus:
Ve čtyřech lidech se zvedá člověk libovolně těžký. Spojené ruce s nataženými ukazováky se dají pak pod kolena a do podpaždí. Na povel se člověk sedící na židli zdvihne bez sebemenší námahy.
Člověk není břemeno – je rozdíl mezi 10kg člověka a 10kilo cukru
V zákoníku práce se uvádí, že žena může zvedat břemena do 15kg. Ovšem člověk prý není břemeno. Ve zdravotnictví totiž zvedáte lidi metrákové ve dvou lidech, obracíte je a je to velká dřina. Člověk při vědomí je lehčí než v bezvědomí, jak to?
I kdyby se řeklo, že to je jen fyzickou silou – při stokilovém muži je na každého 25kg. Zvedat 25 kg jen tak na prstech či rukou není snadný. Porovnejte si to s váhou nákupní tašky či kufru na dovolenou.
Provedení pokusu:
První pokus proběhl na kurzu se ženou odhadem do 60kg. Zvedli jí asi 20cm. Potom, ale jí dali ruce nad hlavu střídavě všichni, co ji zvedali a měli se soustředit na to, jak ji pak zvednou, jak poletí. Potom se sepjali ruce a na povel „teď“ se zvedla a zvedla se lehce lehčeji než při prvním pokuse a do výše asi půl metru. Viz video. http://www.youtube.com/watch?… Další pokusy se prováděly vzápětí a každý si vyzkoušel se nechat zvednout. Pokud někdo nevěřil na zvednutí nebo víc pochyboval, zvedl se na jeho straně člověk míň a tedy byl zvedající našikmo.
Hypotéza:
Podle mě, zde hraje úlohu ještě něco jiného a to podstata člověka. Hypotéza je, že člověkem proudí energie zdola nahoru (a možná taky obráceně), která uniká hlavou ven. Proto si také kněží holili kolečko na hlavě, aby taky vesmírnou energii hlavou přijímali, nevím.
Myslím si, že to je stejné působení energie, tentokrát u hlavy místo u nohou, která má vliv na přechodu přes žhavé uhlí, že se nepopálíte. Je to asi energie, která vychází z nohou do země a brání popálení. Přestože jsem to přešla a dvakrát – podruhý zcela úmyslně, tak nevím jak je to možný, že se mi nic nestalo.
Je jedno, jestli se dají ruce nad hlavu nebo se udělá jiný úkon – iniciace, záleží na síle mysli účastněných.
Subjektivní pocity:
Já jsem v té době měla 90kg. Dali mi ruce nad hlavu a já cítila jakoby napětí nad hlavou, jakoby koncentraci energie jakési. A pak mě zvedli. Nikdo se nenadřel, nikdo se nezadýchal. Subjektivní pocity jakési energie nad hlavou měl každý přitom, když mu tam drželi ostatní ruce a ještě i potom. Jednou jsem to chtěla zkusit v partě lidí a nedošlo ke zvedání, jen mi dali ruce nad hlavu a mě pak bolela hlava ještě několik hodin.
Další subjektivní zkušenost, že se dá vnímat pocit vznášení se ještě před pokládáním rukou nad hlavu a tedy vše záleží na koncentraci mysli, na představivosti tentokrát zvedaného. (Prožívala vznášení se ještě před tím, než byla zvednuta.)
Psychická bariéra a potřeba výzkumu:
Přestože je to jednoduchý pokus a mnozí ho znají ze školy, kdy si s tím jako děti hráli před 40 lety, tak to nyní málo lidí chce zopakovat. Myslím si, že se bojí toho zážitku, že se to povede. Nechtějí změnit názor na určité věci. Bojí se „zázraku“. Je třeba to pořádně vyzkoumat. Vysvětlit subjektivní pocity. Výsledek aplikovat do zdravotnictví. Prosím nehodnoťte zde uvedená fakta, dokud se sami pokusu nezúčastníte.
Další pokusy:
