Je to už minimálně půl roku, co jsem nakreslil ke třem pohádkám Evy
Suttnerové intuitivní obrázky a složil intuitivní hudbu. Ještě dnes se
divím, co vzniklo.
Pojďme ale rovnou k věci…
O čertovi ze Sedlecké skály
text Eva Suttnerová
Až se vám někdy bude zdát, že je kolem Sedlecké skály příliš mnoho kouře, že se tam lesy až podezřele paří, tak věřte, že to není samo sebou. V té skále je totiž velká černá díra a v ní má svůj pekelný začouzený poklicí přikrytý kotel starý dobrý čert Bumbulus. Dlouhou řadu let přikládá náš čert pod svůj kotel a čeká na černou duši, kterou za zlý skutek rozvaří na páchnoucí černou pěnu. Bumbulus není jen tak obyčejný čert, jakého znáte z běžných vyprávění. Náš čert Bumbulus, ten si umí udržet ve svém revíru pořádek, panečku! A chcete vědět, jak to dělá? Tak dobře poslouchejte.
Málokdo ví, že Bumbulus nosí na krku malý stříbrný řetízek a na něm má zavěšené zlaté čertovské hodinky. Ty hodinky neukazují jen čas, ale s jejich pomocí náš čert vyčaruje vše, co si zamane. V kolečku, které slouží k natahování, je schovaný malý kouzelný mikrofon, do něhož stačí vyslovit přání a vše se splní okamžitě. Každý den přesně ve 12 hodin si přál čert Bumbulus vidět všechny podvodníky, lháře, lotry, ničemy a škarohlídy, kteří žijí v kraji pod Radyní. Podíval se na své hodinky, vyslovil přání a už ciferník zmizel a na jeho místě se začaly odvíjet příběhy známých i neznámých lidiček, kterým poctivost, pochopení a láska utekly daleko za vrátka rodného domu a nemohou se vrátit, dokud se pan domácí nezmění. A to si představte, děti, že čert viděl nejen příběhy, které se odehrály třeba včera, ale dokázal najít i pohádkové příběhy z velmi daleké minulosti – z doby, kdy ještě nestála škola na náměstí, kdy nejezdily autobusy, vlaky, auta neparkovala před každým domem, kdy ještě most přes řeku lidé neměli. A do jednoho takového příběhu se dnes vypravíme.
„Tak dnes si posvítím na Šemelu. Já mu dám prodávat poctivým lidem staré máslo, vejce a zkažené brambory!“ Bumbulus na nic nečekal, proměnil se za myslivce a vyrazil do hokynářova krámku. Hokynář Šemela, vida neznámého zákazníka, zamnul si ruce a v duchu již přemýšlí, jak panáčkovi v zeleném prodá staré vejce za vysokou cenu. „Dobrý den, vašnosti!“ halasně zdraví od pultu. „Tak copak si dáme? Není libo vajíčka? Jsou pěkná, čerstvě snesená. Chcete jich deset, dvacet, třicet? Rád je zabalím.“ „A jsou ta vajíčka opravdu čerstvá?“ zeptal se čert Bumbulus a dává si vajíčka jedno po druhém k uchu. Najednou jedno vajíčko prasklo a už po pultu běhá kuře, za ním druhé, třetí a další a další. Hokynář nestačil přinášet košíky a nůše a dávat do nich pípající drobotinu. Za chvíli měl kuřat plný krám. Když i poslední vajíčko prasklo a poslední kuře z něho vyskočilo, proměnil se Bumbulus do své původní podoby a povídá ustrašenému hokynáři Šemelovi: „Tak a teď dobře poslouchej! Za rok si pro kuřata přijdu a všechny je od tebe koupím. Ale jestli ještě jednou jedinkrát někoho ošidíš a staré zboží za nové vydávat budeš, potom tvoji duši na černou páchnoucí pěnu ve svém kotli rozvařím!“
To se rozumí, že od té doby Šemela nikoho neošidil, jen samé čerstvé zboží nabízel, kuřata do jednoho dobře vykrmil a vůbec se úplně celý k dobru přeměnil. Tak vidíte, takovéhle kousky dělával náš čert Bumbulus a možná právě teď něco nového chystá…
No a takhle vypadá intuitivní kresba k pohádce. Vypadá promyšleně, co? O to víc mě to překvapilo.
Tvořením vpřed.
luky
