Tajemství podzemních prostorů - vliv na člověka

Téma vlivu prostředí na člověka se mi líbí od malička, kdy jsem si jako každé malé dítě hledala a dělala svůj koutek doma na zahradě nebo v přírodě, kde jsem se cítila nejbezpečněji, nejpohodlněji a nejklidněji.

Pak si člověk zařizuje svůj pokoj, lepí plakáty apod., aby mu výzdoba připomínala jeho ideály, naplňovala ho uspokojením povznášela na duchu a prohlubovala jeho poznání apod. Poté si člověk zařizuje celý byt, kupuje chatu a vybírá místo na dovolenou. Člověk potřebuje takové prostředí, které by odpovídalo jeho estetickým potřebám, temperamentu charakteru apod. Jsou krajiny mírné – počasí klidné, bez velkých větrů a bouří a extrémních teplot a jsou místa více přírodou zkoušená. Tak i člověk se cítí jinak v horách a jinak u moře. Rozdělení přírodních vlivů na živly se zdá býti výstižné.

Místa vhodná pro duchovní relaxaci a meditaci jsou jakoby nějakou nehomogenitou v prostředí. Na první pohled jsou rozeznatelné od míst vhodných k bydlení, k trvalému osídlení. Jsou to kopce svažující se do všech stran (u nás často nazývané Chlum), jsou to úpatí velkých pohoří nebo jejich svahy. Velké špičaté hory nebo útulná údolí. Jiná údolí zas nesou název „V pekle“ a pod. Když se podíváme na mapu, najdeme další názvy, které charakterizují pocity člověka na tom místě, nebo se vztahují k nějaké pozitivní (zázračné) či negativní tragické události, která jenom podtrhuje a dokazuje atmosféru místa.

Nejen samotný ráz krajiny, ale spolu s náboženskými stavbami od prostých kamenů, nejmenších křížků, kapliček až ke katedrálám vytváří pocity v člověku povznášející k Bohu. Spojení přírodních sil a duchovní tvorby člověka dává lidskému vědomí možnost uvědomit si své postavení na Zemi. Krásná atmosféra povyšující hrdost člověka na sebe sama je třeba na antických památkách v Řecku.

Energetická síť Země
Jakoby se na posvátných místech spojovala síla pocházející ze Země a síly kosmické. Matka Země (hmota) a Otec Vesmír (Duch svatý). O tomto spojení se dělají teorie s pomocí posvátné geometrie těles používané už v antice. Spojení těchto sil vytváří na povrchu Země energetické linie tvořící pentagramy a hexagramy (blíže viz knihy E. von Danikena a další). Působení těchto energií využívají právě náboženské stavby všech náboženství od pohanských národů po křesťanskou církev tím, že staví kultovní stavby zrovna na určitých místech i třeba prakticky nevhodných. (Např. klášter v Plasích stojí na močále.) Tato teorie se snaží prosadit díky výzkumu megalitických staveb – určení jejich významu. Populární se stala tato teorie i díky publikaci o katedrále v Chartres ve Francii. (Charpentiere, L.: Tajemství katedrály v Chartres. Praha, 1995)
Tato katedrála, sloužící od počátku jako poutní místo, leží na jakémsi geologickém zlomu, který umožňuje energii o odlišné intenzitě a charakteru pronikat ze země jinak než v okolí. Katedrála leží i na systému kružnic a spirál sestrojených podle místních názvů po celé Francii se základem slova na „lug“ apod. Lug je starý bůh místních pohanských národů.(viz kniha Charpentier, L.: Tajemný pravěk Evropy, Práce, Praha, 1992)

Symbolika podzemních prostor a jejich duchovní využití
Pod katedrálou v Chartres je stará jeskyně s pramenem užívaná už Kelty. Významné podzemní prostory jsou i pod jinými církevními stavbami a starými městy. Podzemní prostory, jeskyně symbolizují bránu k podzemnímu světu, mimosvětský prostor, kultovní místa. Jsou symbolem i mateřského lůna (jeskyně zrodu u Aztéků).
Jeskyně jsou i místem narození bohů a hrdinů a místa pobytu věštkyň. Jsou to místa, kde člověk navazuje kontakt se silami a mocnostmi zemských hlubin, které se prodírají ke světlu. Tam, kde jeskyně nebyly, hloubily se chrámy do skály. V křesťanské ikonografii se betlémský chlév vykresluje jako skalní jeskyně a Ježíš byl pochován ve skalním hrobě, odkud vstal z mrtvých a byl vynesen světlem ven.
Podle tradice východní církve dostal Jan evangelista svou mohutnou vizi o konci světa v jeskyni na ostrově Patmos. Platón v podobenství o jeskyni (zde ale symbol našeho hmotného světa, v němž je duše „zavřená“) říká, že člověk v jeskyni může poznat jen stíny, tedy jen odraz vyšší a pravé reality.
U Indiánů souvisí jeskyně s trpaslíky, bohem deště, úrodností. Úrodnost se spojuje se symbolem jeskyně jako ženské dělohy.
V lidových pověstech jsou jeskyně jako příbytky skřítků, duchů hor a draků strážících poklady. Traduje se i legenda o vojsku spícím v kopci Blaníku (ale i v jiných zemích) čekajícím na zmrtvýchvstání ve chvíli posledního boje mezi dobrem a zlem.
Uzavřený prostor symbolizuje i očistec. Dnešní poutník, který probdí noc v kapli představující očistec, popisuje zážitek z hrozivého místa, kde se střetávají dva světy. V architektonické symbolice „nika“ (pravoúhlý nebo okrouhlý výklenek ve zdi) často nahrazuje jeskyni začleněnou do vesmírných souvislostí. Platí to pro niku v mešitách, tak i pro apsidu křesťanského kostela.
V hlubinné psychologii se cesta přes nebezpečí temné jeskyně vysvětluje jako výraz hledání smyslu života v hlubinách podvědomých vrstev. Nebo ústup do vytouženého života před narozením, touhu po nových poznatcích a sestup do hloubek své osobnosti. Je to zřeknutí se pozemského žití ve prospěch nenarozeného vyššího života. V jeskyni neexistuje čas. Je to prostor pro iniciace znovuzrození na vyšších rovinách bytí. (blíže viz: Biedermann, H.: Lexikón symbolov, Obzor, Bratislava, 1992) V knize Porfyrios „Jeskyně nymf“ (Porfyrios : Jeskyně nymf. Per Agrum, Olomouc, 1993) píše autor o jeskyních jako symbolech ne pouze smyslného (tedy ovšem stvořeného) světa, nýbrž chápali jeskyně též jako symbol veškerých neviditelných sil, jelikož jsou tmavé, právě tak jako i podstata sil skryta jest.
Stanislav Grof ve svých knihách (Grof, S.: Dobrodružství objevování. Gemma, Praha, 1992 aj.) o hlubinné psychologii píše o významu způsobu průchodu porodními cestami ke světlu (je to jako průchod podzemní chodbou ven) pro celý život jedince.
Interiéry gotických a barokních chrámů napodobují přírodní krasové jeskyně pravěkých loveckých kmenů, v nichž byly konány kultovní obřady dávných kmenových šamanů – náčelníků. To pochopil i španělský architekt Antoni Gaudi, jehož moderní projekty chrámů v době evropské secese zvenčí připomínají přírodní skály a uvnitř přírodní pravěké jeskyně. (podle knihy Horák, A.: O Slovanech úplně jinak. Lípa, Vizovice 1991)

Praktické využití podzemních prostor
Tajemství podzemních prostor nepřitahovalo jen lidi ve světě, ale i u nás. Minulý režim nedával význam duchovnu, ale využíval je jako válečné kryty a skladiště. Díky tomu víme alespoň o pár úsecích prostor z celkového počtu. Systém celorepublikového labyrintu je dosud historiky nepřijatelný, přestože to nikdo nedokázal objektivně vědecky a prakticky vyvrátit.
Od známého na Moravě, který má starý rodinný dům a pod ním sklepení propojené na celý labyrint chodeb pod celým městem, jsem se dozvěděla zajímavé vysvětlení tohoto labyrintu. Na Moravě je mnoho lidí přesvědčeno na rozdíl od jiných oblastí Čech, že tato síť chodeb je celostátní a není jen systémem místních únikových chodeb z města, či většího sídla. Tuto síť stavěli již Římané při dobývání území. Nedobývali pouze cestou povrchovou, ale i podzemní. Vytěžený materiál používali na stavbu apod. (písky, rudu apod.), proto tam bylo hodně mlýnů ne na obilí, ale na rudu. Dělníci byli zajatci a další režimu nepohodlní lidé a nemajetní. Chodby využívali poutníci do svaté země, protože cesty po zemi nebyli vždy bezpečné, museli mít s sebou velký majetek na cestu.
Podle publikace „Jaká tajemství skrývají kapličky a boží muka“ od Fr. Paneše (Včelka, Plzeň, 1996) jsou kapličky v krajině postaveny nejen na památku nějaké události, ale i jako informační systém kudy vedou podzemní chodby a kde jsou do nich vstupy. To je zakódováno v půdorysu kapličky i v ozdobení na podstavci či křížku. Některé slouží jako větrací průduchy jiné přímo jako vchody do podzemí.
Podle zprávy jedné známé kronikářky je v jedné latinské knize zmínka o podzemním spojení Baltského moře s mořem Jaderským.
V knize Umberta Eca „Foucaultovo kyvadlo“ (Odeon, Praha, 1991) se též píše o tajném využívání podzemních chodeb tajemnými řády Templářů a dalších, kteří se tam scházeli k předávání poselství o svatém grálu. Píše tam přímo i o podzemí pařížském a dalších.

Pověsti a zprávy o podzemí na Plzeňsku
Tajemné prostory musí být i pod starým městem jako je Plzeň. (Rozsáhlý známý podzemní labyrint je v Táboře, ve Znojmě, v Jihlavě a byl i v Praze, kde ho přerušili při stavbě metra.)
V Plzni je jednou z turistických atrakcí i plzeňské podzemí. Je zde zpřístupněna část sklepení města, v němž je několik sklepů propojeno dohromady. Ukazují se sklepy s archeologickými nálezy nalezenými v bývalých studnách, které vyschly a staly se odpadními jámami. Ukazuje se i staré odvodňovací zařízení a další technické památky bez jakékoliv záhady.
Od známého, který dělal v šedesátých letech u civilní obrany, vím, že se chtělo podzemí využít jako kryty, a o spoustě zajímavostí, o kterých dnes nikdo neví nebo mlčí. Kvůli specializaci muzejních pracovníků nejsou tyto informace rozšířeny ani tam.

Uvedu zde několik příkladů:

1. Pod katedrálou sv. Bartoloměje je dutina zatopená vodou, která je tak velká, že se tam dá jezdit na loďce.
2. Tento kostel stál kdysi na kopečku a první patro sklepů domů na náměstí bylo dříve přízemím nad zemí, zřejmě po požáru dřevěných budov na náměstí tato nerovnost byla srovnána.
3. Plzeň byla osídlena daleko dříve, než se oficiálně traduje. Na místě parkoviště před františkánským klášterem se nalezly základy domu z 5. stol. n. l.
4. Pod vodárenskou věží u náměstí republiky byla nalezena stopa po římském vojenském táboře.
5. V Roosweltově ulici je pod jedním z domů podzemní sloupová místnost.
6. Z radnice ve Stříbře vede údajně podzemní chodba až do kláštera v Teplé.
7. Jedna z chodeb na Radyni vede do jednoho statku ve Starém Plzenci.
8. Chodba na Radyni vede přes lom v jejím kopci, při odstřelu v lomu tam byla objevena.
9. Jedna chodba vede z Homolky na Slovanech do pivovaru na Světovaru. Pod Homolkou je řada chodeb.
10. Pod sídlištěm ve Vinicích je celá podzemní nemocnice o třech podzemních patrech. Vchody jsou u zoologické zahrady a v parku u letního kina.
11. Další vchody do podzemního labyrintu byly u starého židovského hřbitova mezi kostelem Všech svatých a ulicí Karlovarskou.
12. Další podzemní prostory využívané jako skladiště a možný protiatomový kryt jsou na Borech. Jeden vchod je na náměstí Míru přímo před budovou rozhlasu těsně za památníkem obětem fašismu a další je před Škodovkou při cestě do Doudlevec.

Když někdo argumentuje tím, že by se přece o dávných chodbách z minulosti muselo něco vědět, říkám mu s oblibou tento příklad. Protiatomové kryty byly budovány relativně nedávno – někdy v 50. nebo 60. letech, za doby našeho života a stejně o tom neví.

13. Údajně pod hospodou u Salzmannů je stará modlitební místnost využívaná husity.
14. V publikaci Naučná stezka Kladruby se píše o podzemní chodbě spojující kláštery v Kladrubech a v Chotěšově.
15. Nedávno se propadla silnice pod chotěšovským klášterem. Objevila se chodba, která byla poté zasypána.
16. Propad silnice byl kdysi i na poli u Černic.
17. Dle pověstí od Jar. Schiebla je na Plzeňsku množství chodeb (viz 1. díl pověstí města Plzně):
18. Z Hůrky nad Plzencem z bývalého kláštera do Sutice u Sedlce.
19. Zásobovací chodba z Cheníčkovic dvora č. 80 ve Starém Plzenci na Radyni.
20. Chodba z kostela sv.Kříže na Hůrce nad Starým Plzencem.
21. Chodba z Říhovic domu v Plzni na Radyni.
22. Chodba z kláštera vzdáleného dvě hodiny od Radyně na Radyni.
23. Chodba z Pražské ulice (Mansfeldova č.p. 102) z domu u Luftnerů vedla dvakrát pod řečiště Radbuzy až k táboru Mansfeldova vojska u kostela sv. Mikuláše, již v té době byla zaplavena vodou.

Kde je pravda? A k čemu je?
Co nám brání přesvědčit se o pravosti nebo nepravdivosti všech zkazek? Nejsou lidé, nejsou peníze, není čas, není proč? Opravdu?

Závěr
Není možno rozebrat celou problematiku vlivu místa na člověka, není dosud zcela vědecky dokázaná, i když se k ní vztahuje i problematika tvarové psychologie, filosofická ontologie vztah prostoru, gravitace a vědomí člověka v souvislosti s tím, že vše je jen smyslový klam. Ve skutečnosti jde jen o řidší a hustější prázdno meziatomových mezer a mezer v atomech. Vliv místa na vědomí člověka je tak obrovský, že spolu s působením času pak umožňuje různá zjevení svatých, zázračná uzdravení apod. Vliv místa a výroba umělých magických prostředí pro magická kouzla se objevuje u všech kultur, všech náboženství. Musí být i zde v nejbližším okolí.
Snažila jsem se pohlédnout pod pokličku tajemství podzemí, které je v obecném povědomí méně známé a používané než nadzemní stavby náboženských chrámů.

Říká se jako na nebi, tak i na zemi. Zdá se, že můžeme říci: jako na zemi, tak i pod zemí.

(VD)