Jdeme na to lidi…
Pro čtenáře, kterým se v předchozích letech nepovedlo přečíst žádný z mých dobrodružných příběhů z armády, workoholismu, tmy, očist, půstů a jiných srandiček, vložím několik letmých informačních odrážek, aby se mohli připravit na to, co je v článcích čeká:
- Nejsem blázen.
- Toto tvrzení nehodlám obhajovat. Ani žádná jiná tvrzení (nebo spíše vlastní procítění). Pokud někdo tvrdí opak, souhlasím s vyjádřením jeho názoru, a to bez odsuzování jeho osoby.
- Se svým tělem jsem kamarád, přestože to vypadá, jako bych se ho snažil systematicky likvidovat.
- Mám už dost zkušeností s různými hraničními stavy. Vím, co si mohu dovolit a kdy mám dost (alespoň do současnosti mně to vycházelo bez nějaké dlouhodobější újmy na zdraví).
- Tyto věci neprovádím, abych se vytahoval, léčil si ego, dokazoval něco sobě nebo jiným lidem. Dělám je proto, že jsem k nim veden (intuitivně tažen), baví mě a tak nějak vnímám, že je to jeden z mých „úkolů“… otestovat, předat zkušenost a jít dál. Mnoha dalším to usnadní jejich cesty. Jsem zahradník – pouze sázím, stavím rozcestí a zviditelňuji možnosti. Nejsem pečovatel. Rozhodnutí, jakou cestou se kdo vydá, je otázka čistě osobní.
- Před čtyřicítkou jsem měl zkušenosti s 21denními půsty.
- Není náhoda, že čtete tyto řádky.
Nultý den – DEN JOGÍNSKÉ OČISTY
Vzhledem ke zkušenostem z poslední jednadváci jsem se rozhodl, že kompletně protáhnu střeva a nechám si tam jen pár smetíček. Šanku vnímám jako nejsnazší, nejpohodlnější a nejúčinnější způsob výplachu, tak šup šup. Musím říct, že tentokrát to byla nejlepší šanka ze všech. Sifon jsem nastartoval do deseti minut, průplach parádička, nebylo potřeba do sebe lít 7,5 litru. Čistá voda ze mě tekla už zhruba po pěti, takže střívka byla v bezvadném stavu. Řádné napití se čisté vody hoďku před zahájením a použití himalájské soli místo normálního sodného jedu beru jako samozřejmost. Stejně jako ukončení šanky silným heřmánkovým čajem, který pochopitelně také vyjde. Vymetete jím slanečka a vůbec neva, když se začne část čajíku vstřebávat do těla. Tentokráte jednoznačně neproběhla šankhaprakšálána, ale šankparádapohoda :D
Před šankou jsem vážil počítám kolem 83 kg, po šance kolem 82 kg. Po šance jsem snědl zhruba hrst rozvařené rýže s trochou másla a v průběhu dne jsem si dal 3 oloupaná jablka.
To by bylo asi tak veškeré smetí, které ve mně na dalších 45 nebo kolik dní zůstalo.
Na čtyřicítku jsem se rozhodl neplánovat, kromě jediného, že ji celou absolvuji mimo civilizaci. A hádejte co? Odjezd se mi z osobních, organizačních, pracovních a jiných vtipných důvodů opozdil. Ale nebyla to náhoda. Bylo potřeba ještě něco prožít, ale už nebyl čas půstík odkládat. A tak jsem si ten začátek vyžral až do dna.
Začátky jsou vždy nejhorší a v žumpě o to víc. Všichni jedí, pijí, tváří se hrozně cool a na vás se mračí, že se do jejich systematického zanášení nepřipojujete.
Jednička – DEN BOBŘÍKA HLADU
V hlavě jsem měl tak nějak porovnané, že čtyřicítku spáchám jako přechod 2×21 dnů. Když budu k celé věci přistupovat jako k přechodu na univerzální výživu, mohlo by tělíčko nabírat trochu více a rychleji, ne?
A tak jsem hned od dalšího rána začal vizualizovat pránu, až se ze mě kouřilo. Bylo to supr, protože jsem tomu věnoval skutečně 20–30 minut a přestal jsem mít „hlad“.
Přes den se nic zvláštního neudálo. Průběh začátku byl prakticky totožný s předchozími půsty. Pouze večer jsem byl na koncertě v plzeňském pivovaru, kde jsem se potkal s pár lidmi, které jsem očividně měl potkat a říct jim, co jsem očividně říct měl, aby bylo vše tak, jak má být.
„Huh, tajnej hajnej,“ si asi říkáte. „:o),“ říkám zase já. Ale něco přidám: „Bobříka hladu jsem nakonec ulovil bez problémů, další den jsem očekával pochvalu před nastoupenou jednotkou.“
Dvojka – DEN ÚKLIDU A KULTURY ZE SRDCE
Šel jsem spát po dvanácté a probudil se ve čtyři… už je to tu zas. Jakmile přestanu jíst, přestávám i spát. Doválel jsem to do šesti a pak opět zahájil úklidové práce. Mno, vy vlastně nevíte, že jsem se stěhoval. Tak tedy, stěhoval jsem se, jenže úklidové práce a malování se nějak táhly…
Druhý den už jsem chtěl opravdu odjet, ale opět se nezadařilo. Ale stalo se, že jsem se v devatenáct hodin ocitl naprosto neplánovaně v Serafu, kde se sešlo pár kapel a Eva Suttnerová, jedna z hlavních průkopníků automatické kresby v České republice před spoustou a spoustou let. Dnes specialistka na veškeré automatické činnosti, nebál bych se říci, světového formátu. Takže se hrálo a automaticky malovalo. Jj, bylo to good. Navíc mi Eva načárala obrázek a když mi ho dávala, kroutila tak nějak podivně hlavou s komentářem: „Tak to vypadá, že jsi připraven.“ Z druhé strany papíru jsem měl k obrázku automaticky napsaný vzkaz: „Síla Víry tvé s anděly spojena jest.“ No nevím, jak by to na mém místě přijal někdo jiný, ale sám za sebe mohu říct, že mě to potěšilo a rozhodně povzbudilo. Prostě růstu se utéct nedá…
A co je nejzajímavější? Den mého odjezdu vycházel na 7. 7. 2012. Zajímavé datum…
Okrajově bych ještě rád sdělil, že koncertík byl „rodinný“, spontánní, veselý a velice příjemný. Více takových setkání a více tvořivých lidiček, jako těch, které jsem měl možnost tenkrát potkat.
Trojka – DEN PÁLENÍ MOSTŮ
Třetí den jsem se probral po pěti hodinách spánku a další dvě hoďky jsem operativně pospával. Není co řešit, zabaleno víceméně bylo, čekalo mě pouze pucování koberce a to jsem zvládl rychle. Sláva strojům, i když napůl funkčním. Nemohl jsem se dočkat lesa.
Odvoz dorazil poměrně pozdě. Ještě jsme převáželi zbytek věcí do přechodného skladiště a testovali kompatibilitu nějakých věciček na PC pod jinou ajpinou. Odjezd tedy vyšel zhruba na druhou, třetí hodinu odpolední. Od teď jsem oficiálně bezdomovec a už se těším, co mi připraví přítomný okamžik :o) Logika věci byla jednoduchá. Poslouchal jsem intuici a ta mi řekla, abych se nestěhoval, že má pro mě už něco připraveného, ať to pustím z hlavy. Přesto jsem cvičně provedl pár pokusů o domluvení nějakého bydla a kupodivu, z různých důvodů nic neklaplo. Nemělo smysl cokoli dále řešit, intuice funguje vždy a za každých okolností… pokud jí dáme možnost. Odjížděl jsem tedy s klidnou hlavou.
Těm z vás, kteří ještě nemají tuto „příčku“ prozkoumanou, prozradím lehkou intuiční pomůcku. Pokud vaše hlava něco chce, ať už je to partner, mp3, auto, byt nebo tabletky na bolest a máte od začátku problémy to sehnat, pečte na to. Buď tu vysněnou věc nebudete potřebovat, nebo ji naleznete za rohem za poloviční cenu. Pokud půjdete jako berani a budete stále tlačit své JÁ CHCI!, dopadne to tak, že buď seženete šmejd, nebo vás to bude stát neekonomické úsilí, finance apod. V každém případě nakonec spláčete a budete zklamání. Když netlačíte, nelpíte a nehoníte, získáváte správné věci ve správný čas, bez následných problémů, bez poruchy a s očekávaným přínosem. Věř, kdo chceš.
Cesta byla opravdu zajímavá. Nejenže jsme vjeli asi do čtyř zákazů vjezdu všech motorových vozidel, kromě výjimek od lesní správy, ale také jsme kufrovali a poměrně hustě se brodili. Prostě žůžo dobrodrůžo. Základ je nekontrolovat mapu. No jinak člověk nic kloudného nezažije :DDD
Po příjezdu na ono místečko, následovalo přivítání s bačou, ovčáckou-neovčáckou fenkou a ovečkami. Prohodili jsme pár slov a následovala rekognoskace prostoru a hledání vhodné nory pro přespání a vegetění vůbec. No, nějaká dirka mezi kameny se našla, ale chtělo to pár stavebních úprav. Tudíž třetí den mě čekala noc v karavanu. Super, další zážiteček. A jen tak mimochodem, s Péťou jsme v lese potkali bachyni a pár pruhovaných prasátek.
Večer jsem ještě zprovoznil růčosystém na tvorbu reverzky, neboli akvarijní filtr s mechanickým předfiltrem a RO + mechanický zahradní postřikovač, který ty tři bary nějak zvládne. Po vydatných deštích byla radost pohlížet, jak z napuštěné zakalené břečky potoční, teče krásná, čistá, demineralizovaná voda. A jak chutnala? Prostě lahoda.
Přijel jsem v docela dobrý okamžik. Bača byla třináctý den bez jídla a bolel ji dost žaludek. Po pár doušcích reverzky se začala situace vylepšovat. Půsťáci pište si. Reverzka od začátku půstění = větší pohodička v průběhu.
Když zapadla ta zlatá koule, které se říká sluníčko, usedl jsem ke stolu a zahájil testing signálu mobilního připojení. „Sice jen dvě čárky, ale na emaily to bude stačit. Všechno frčí, jak má. Prostě paráda. Teď už jen zápisek z dnešního dne a hotovo. Je čas protáhnout čakramy a těšit se na dobrodružství dalšího dne… a možná i noci. Člověk nikdy neví.“
(lu)
předchozí << II. >> následující
