Průvodce některými díly ze začátků aneb k čemu je intuitivní malba dobrá
Jsem vděčný, že mi život přinesl příležitost, dostat se k intuitivní tvorbě a tím hlouběji poznat, jak funguje sattvická část mysli. Lehká, inteligentní a bez žádostí.
Klíčem je schopnost odpoutat se od svých představ, názorů a tužeb a nechat prsty, štětec, dláto, kladivo, rozbrušovačku, autogen nebo jiný nástroj plynout bez ohledu na výsledek. Než si moje osobnost navykla nepřekážet, stálo jí to třicet let života. To je dobré skóre. Někdo na tom maká celý život a stejně se mu to nepovede. Na čas nemá smysl hledět.
Začínal jsem kdysi s „automatickou“ kresbou. To jsem ještě netušil, že v mém případě jde o kresbu intuitivní. Rozdíl je v tom, že automatika je jednoduše řečeno, že něco kreslí skrze vás (nějaká entita) a kreslící ví prd, jaká haluška mu našeptává nebo tahá za ruku. Při intuitivní tvorbě kreslíte vy, jen maximálně vyřadíte instinktivní tupost a dynamiku intelektu. Co zbude, je intuitivní dokonalost. Intelekt použijete pouze na začátku k zadání co bude výsledkem, komu a k čemu to bude sloužit. To je jasné rozhodnutí – cíl. Takže víte, co tvoříte, ale nevíte, jak to bude probíhat a vypadat. A když se do toho nepatlá myšlení, je to přímá cesta. Rychle, efektivně, konkrétně.
Kreslil jsem roky, při každé příležitosti. Zkoušel jsem intuitivně vyjádřit cokoli mě napadlo. Vždy konkrétní věci nebo okolnosti. Stromy, květiny, sklenici medu, nemoci u konkrétních osob, příjemné i nepříjemné emoce, lidi, vztahy, budoucnost, minulost, krásná místa, tajemná místa, prostě všechno možné. Byla to badatelská část tvorby z mých rukou. Stohy papírů a papírků. Tisíce.
Časem se začaly slévat barvy pastelek a najednou mně docvaklo, že je čas přejít k plátnům.
Každé dílo má svůj příběh. Ta informace je unikátní stejně jako klubíčko myšlenek, které se jeví jako individualita. Pohled na něj je pohledem do zrcadla. Je to pohled do nejtajnějších zákoutí šuplíku mysli.
Obrazy maluji od roku 2011 a od roku 2015, přidávám k obrazům na míru „Esenciální Klíč“. To je taková malá nápověda pro majitele, která ho bude provázet s obrazem až do konce.
Koho zajímají Esenciální klíče k hotovým obrazům, může si prolistovat obraz za obrazem.
Jen pro
představu, zkusím vybrat pár obrazů z počátku
a k tomu pár řádek o jejich příběhu
Anděl (2011)
Anděl byl mojí vůbec první malbou. Téma jsem nezadával. Věděl jsem, že něco vznikne, tak proč to odevzdaně nenechat. Prostě jsem si vyskládal barvy, vzal plátno, štětce a už se začaly tvořit první linie. Jenže od začátku jsem měl sice krásný pocit, že tvořím něco důležitého pro nějakou osobu, jenže jsem nevěděl pro jakou. Cítil jsem velkou tíhu – vnitřní pnutí, že nevím, komu obraz doručit. Když jsem byl zhruba v polovině, pípnul mobil, že mám email. „No, odpočinek neuškodí“ a tak jsem na chvíli zabrousil k počítači, kde jsem nalezl email ve stylu: „Dobrý den, četla jsem vaše články, jste šílený (nebo tak nějak to bylo), těším se, až se spolu setkáme.“ No a tíha ze mě najednou spadla.
Ten příběh pokračoval dál a neskončil ani čtyřicetidenním půstem na pastvině s ovečkami, kam jsem malbu po několikahodinovém prodírání pralesem růčo-fůčo doručil. Ale přejděme k dalšímu obrazu.
Zahrada života (2011)
Zahrada života je úžasný obraz, který rozdělil lidi na dvě skupiny. Jedni se ho báli a druzí ho milovali. Je krásným zrcadlem našeho života. Reakce na něj odpovídá stávající rovnováze ve vlastním životě. Nedávno jsem ho daroval kamarádce, která z něj byla unešená. Vím, že bude sloužit dobře a až splní svůj dílčí úkol, poputuje pomáhat dál. Darovaná věc se má dát dál, aby přinášela radost v nekonečném řetězci putování.
Salamandr (2011)
Plný energie a zároveň přehlcen živlem ohně. Je tam ještě něco víc. Ne každý před ním vydrží stát, ale většinou se líbí. Vidíš obličej ohnivce, krk a „klíční kosti“?
Labuť (2011)
Obraz pro konkrétní osobu, v tomto případě ženu středních let. Naprosto přesně jí vystihuje a navíc tam má i svého opatrovníka. Člověk může jen hledět. Dobře si to nakreslila.
Srdce (2011)
Ani nevím, zda jsem před malbou něco zadával. Vzniklo, co vzniklo a opět jsem ho daroval, kde bylo potřeba. Je perlou pokojíku, kde visí.
Bojovník (2011)
Malba pro kamaráda L. Bylo to rychlé a velmi bolestné. Přesto, že je bývalý šermíř a velký bojovník, skutečný muž a doslova rytíř své paní, obraz je jemný až ladný. Jenže když jsem ho tvořil, došlo mně, že se známe. Kdysi jsme spolu bojovali.
Plech (2011)
Další obraz pro dalšího kamaráda, opět L. Ten komentovat nebudu, je to příliš soukromé, ale jako ukázka dobré.
Strážci přítomného okamžiku (2011)
Tohle byl tvrdý oříšek, který mně dal obrovskou školu života v intuitivním tvoření a to: nehodnotit obraz, dokud není úplně hotový. Naštěstí to byl jeden z prvních obrazů, tak se mi dostalo tohoto důležitého poznatku brzy. O co šlo. Celá malba trvala dohromady asi měsíc. Vždy mě k sobě na chvíli pustil a pak mě odkopl. Nenáviděl jsem ho. Byl tmavý, ošklivé barvy, ošklivé tvary. Nechtěl jsem ho už kreslit, ale nedokázal jsem ho vyhodit. Vždy, když barvy plně proschly, přitáhl si mě zpět. A tak pořád dokola. A co se nestalo. Když jsem nanášel poslední vrstvu, vzal jsem do ruky bílou. Výsledek vidíte na obrázku. Začal jsem ho milovat, najednou jsem věděl, co v něm je a že bylo nutné, aby barvy zaschly. Vrstvy musely být za každou cenu oddělené. Navždy. Je tak hluboký, že se v něm ztratíte. Víc k němu nepovím, ale trochu napovím. Čeká nás zářivá budoucnost.
Před přechodem (2012)
To je takový „jednoduchý“ obraz, který jsem si namaloval před prvním pokusem o přechod na pránu. Po přechodu jsem chtěl načmrkat další, ale nestalo se tak. Nebyl důvod, neboť jsem ještě nebyl připravený. Neplánujte.
Pro bytost J (2012)
Pro pana J. Je v něm spousta věcí, které mi zde nepřísluší ventilovat. Je to soukromá záležitost adresáta.
Pro pranickou slečnu (2012)
Nádherný obraz pro nádhernou bytost, která se vyživuje nestandardním způsobem. Nepodobá se žádnému jinému dílu. Je výjimečný, jako ona.
Svatební dar (2012)
Nebyl první, který jsem kreslil jako dar pro novomanželský pár, ale tento měl zajímavé zadání, a proto ho zde uvádím. Bylo to tak nějak ve smyslu: Co přeji já a můj manžel mému bratrovi a jeho nastávající ženě. A pokud by to šlo, v ne příliš výrazných barevných kombinacích. To byl poměrně specifický požadavek a já byl hrozně zvědavý, co si tato čtveřice nakreslí. Nádhera. Zajímavá minulost, funkční přítomnost i hezká budoucnost. Opět jde o soukromou věc, proto se zdržím dalších komentářů.
Jiné obrazy naleznete na dalších stránkách a některé nenaleznete nikde, kromě majitelů, protože jsem je nevyfotil. Pro představu, co se týká mé intuitivní malby akryl na pláně, to bohatě stačí.
A protože jsem před pár lety tvořil i s enkaustickým klubem v Plzni, a protože neumím kreslit ani malovat „tuhými“ metodami, převádím intuitivní tvorbu i do technik nanášení horkého vosku na křídový papír.
Boží jiskra (2013)
Velkoformátová enkaustika. Hodiny práce s horkovzdušnou pistolí. Kilogramy nadýchaného vosku. Ale výsledek stál za to. Tento obraz prozáří nejednu místnost. Jediný vložený požadavek do tvorby byl, aby obraz obsahoval všechny barvy čaker. Pro nečakrovače – duhy.
Tok světla (2013)
Bráška Boží jiskry. Opět horkovzduška v akci. Požadavek stejný.
Áres a najáda
Žehlička a enkaustické pero s plochým nástavcem. Plně intuitivní bez zadání programu. Chudinka najáda, nádherná přenádherná vodní bytost, která Árese tááák miluje. Za časem a prostorem. Ta bestie není na fotografii moc vidět, ale originál visí na hradu Houska. Daroval jsem ho tamnímu kastelánovi.
Barvy života (2013)
Enkaustické pero. Spousta práce. Spousta radosti.
Žížalky
Dokážete si představit, že enkaustickým perem vyčárkujete takový obraz? Zhruba 6 hodin práce. Reliéf nevidíte, ale je zajímavý, možná zajímavější než barevná část.
Co víc k intuitivní tvorbě
říct?
Všichni to umíme, jen nám to nikdo neřekl. Uvolnit se v tvorbě trvá
roky.
To chce velkou odvahu, protože ostatní věci, musejí jít stranou.
Jít pořád za tím jen být a nechat dílo plynout.
Teď už je asi jasné, že mezi intuitivní tvorbou a intuitivní tvorbou je
velký rozdíl.
Schopnost uvolnit se, je těžce vydřená. Nestojí na prohlášení jsem
v intuici. To jsme všichni.
Obrazy lze tvořit na jakékoli téma a výsledek je závislý na rozhodnutí zadavatele a neosobnosti autora při tvorbě.
Když se do toho prostě nemíchám, pak to má vše, co to má mít. Roky po dokončení dostávám opakující se pozitivní reakce na díla z mých rukou. Proč? Protože fungují asociativně. A tak, jak se člověk a jeho názory (úhly pohledu) mění v čase, stejně tak roste i tvůj osobní obraz. Je to nadčasové, intimní a relaxační dílo v jednom.
Ať se vám daří přátelé
luky
Pro
zajímavost
Intuitivní malba verze 4.0
z roku 2017
rozměrná – 3D – luminiscenční – perleťová – na míru mileneckému páru
